Co je to PCB a čím je nebezpečné?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Chemické a nebezpečné látky v domácnostech a v prostředí

Úvod

Polychlorované bifenyly (PCB) jsou velice stabilní chlororganické chemické látky, které byly v minulosti vyráběny pro průmyslové využití. Poté, co byl zjištěn jejich negativní vliv na lidské zdraví a životní prostředí, byla v roce 1984 zakázána jejich výroba také v tehdejším Československu. Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech a jejich výskyt se kvůli možnému ohrožení lidského zdraví neustále monitoruje v půdách, ve vodách a potravinách.


Doporučujeme

  • Pro likvidaci odpadů obsahujících PCB kontaktujte autorizované firmy, které mohou s tímto druhem odpadu nakládat.
  • Sledujte web Státní zemědělské a potravinářské inspekce o možných kontaminacích potravin polychlorovanými bifenyly.


Podrobný popis problému

Polychlorované bifenyly (PCB) jsou velice stabilní organické chemické látky, u nichž jsou vodíkové atomy na bifenylovém skeletu nahrazeny v různé míře atomy chloru. Počet atomů chloru v molekulách PCB může být 1-10 a podle poloh umístění těchto atomů může existovat celkem 209 různých izomerů (kongenerů) PCB. Byly vyráběny a distribuovány v širokém měřítku pro průmyslové využití po celém světě v období 30. až 70. let 20. století. Prodávaly se pod různými komerčními názvy jako Asbestol, Askarel, Bakola, Delor, Delotherm, Dykanol, Hydelor, Chlorinol, Chlorphen, Pyranol, Saft-T-Kuhl či Sovol.

Využití PCB bylo dáno vlastnostmi, které vykazují: výborná teplonosnost, dobrá elektroizolační schopnost, malá vznětlivost a hořlavost. V uzavřených systémech (izolovaný systém bez vstupů a výstupů látek) byly používány jako chladicí kapaliny v transformátorech, dielektrické kapaliny v kondenzátorech, teplonosná média, ohnivzdorné a teplonosné antikorozní hydraulické kapaliny v důlních zařízeních a vakuových pumpách. Dále se používaly v celé řadě výrobků, ze kterých se mohly snadno uvolňovat do prostředí. Byly využívány ve výrobcích, jako jsou změkčovadla, bezuhlíkový kopírovací papír, mazadla, tiskařské barvy, impregnační materiály, barvy, lepidla, vosky, aditiva do cementů a omítek, materiály na mazání odlévacích forem, materiály používané pro výrobu odlučovačů prachu, těsnící kapaliny, inhibitory hoření, imerzní oleje, pesticidy, těžké oleje, samolepicí pásky anebo balicí papír. PCB mohou vznikat také jako nezamýšlené vedlejší produkty v některých průmyslových výrobách (spalovny odpadů, chemická výroba sloučenin chlóru).

Protože informace o toxických vlastnostech PCB byly málo známy, nebylo jejich rozšíření regulováno ochrannými opatřeními, která by zabraňovala jejich průniku do životního prostředí. Toxický charakter PCB ve velmi nízkých koncentracích byl definitivně prokázán v 70. letech 20. století. Navíc bylo ověřeno, že nebezpečnost PCB je násobena schopností PCB kumulovat se především v tukových tkáních organismů. Po tomto zjištění bylo použití PCB v mnoha zemích omezeno na uzavřené systémy.

V bývalém Československu vyráběla PCB chemička Chemko ve Strážské na východě Slovenska. Bylo zde vyrobeno více než 20 000 tun výrobků na bázi PCB, z nichž byla více než polovina využita na území bývalého Československa. Bez ohledu na alarmující informace o nebezpečnosti PCB výroba v Chemku po roce 1972 stále narůstala. Teprve poté, co byly prokazovány masivní kontaminace potravin, byla výroba PCB v roce 1984 v Československu ukončena. Dodnes jsou přítomny především v transformátorech a kondenzátorech.


Účinky na zdraví lidí a jejich výskyt v životním prostředí

Akutní otravy způsobené PCB jsou vzácné. K hromadným otravám došlo v Japonsku v roce 1968, kdy bylo postiženo až 15 000 lidí, a na Taiwanu v roce 1979, kdy se otrávily 2 000 lidí. V obou případech došlo k otravě kvůli kontaminovanému rýžovému oleji. Častější jsou intoxikace u pracovníků při výrobě PCB a zneškodňování odpadů, projevující se kožními onemocněními, záněty spojivek, únavou, zvracením apod.

Mnohem závažnější jsou možnosti chronických otrav, které byly prokázány u experimentálních zvířat. PCB vyvolávají onemocnění jater, poruchy krevního oběhu, únavu, prodlužují těhotenství a způsobují reprodukční problémy. Přestože karcinogenita PCB nebyla v plném rozsahu prokázána, je známa a potvrzena souvislost například s rakovinou tlustého střeva. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny doporučila, aby se s PCB zacházelo, jako by byly karcinogenní a teratogenní.

Česká republika a Slovensko patří k zemím s největší zátěží PCB v Evropě v důsledku výroby a širokého použití těchto látek. V současnosti se PCB do životního prostředí dostávají například v důsledku požárů a úniků z uzavřených systémů, z barev či omítek s obsahem PCB, z úložišť odpadů s obsahem PCB, spalováním odpadů. Rozpustnost PCB ve vodě je velmi nízká, což způsobuje, že ve vodním prostředí se kumulují v říčních sedimentech, přičemž významně vyšší koncentrace PCB jsou v bahenních typech sedimentů s vyšším podílem celkové organické hmoty než v sedimentech s převahou písku. Z vody a říčních sedimentů jsou PCB akumulovány řasami a planktonem, čímž se dostávají do potravních řetězců. Ryby žijící po delší dobu ve vodě kontaminované stopovými koncentracemi PCB v sobě tyto látky zkoncentrovaly až tisíckrát.


Monitoring PCB v životním prostředí

Dominantní kongenery PCB v původně vyráběných směsích jsou předmětem analytického sledování v životním prostředí. Výskyt PCB je sledován nejen v potravinách, ale také v pitných, povrchových a podzemních vodách, v půdě a v odpadech. Limit pro pitnou vodu (0,1 mg/l) je stanoven evropskou směrnicí Rady 80/778/EHS, o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Limit v povrchové vodě (0,012 µg/l) stanovuje nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod (příloha č. 3 kategorie nebezpečné a zvlášť nebezpečné látky) pro sumu šesti určitých kongenerů PCB. Limity pro podzemní vodu jsou v Metodickém pokynu MŽP ČR (Věstník MŽP 3/1996) pro sumu 7 indikátorových kongenerů. Limit pro zemědělskou půdu (0,01 mg/kg sušiny) stanovuje vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu. V odpadech jsou limity pro PCB stanoveny pro sumu 6 indikátorových kongenerů v Příloze č. 6 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Limitní koncentrace škodlivin pro odpady, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin je pro PCB rovna 50 mg/kg sušiny. Limity pro PCB v potravinách stanovuje vyhláška č. 53/2002 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků. Vyhláška č. 275/2004 Sb. stanovuje limit pro obsah sumy vyjmenovaných kongenerů PCB v balených vodách na 0,001 ug/l.

V červenci 2010 nalezla Státní zemědělská a potravinářská inspekce při kontrole tresčích jater hned pět vzorků (původem z Polska), u kterých byl téměř dvojnásobně překročen limit PCB. Nevyhovující výrobní série byly staženy z prodeje.


Související odkazy


Legislativa

  • Vyhláška č. 53/2002 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky použití látek přídatných, pomocných a potravních doplňků
  • Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
  • Směrnice Rady 80/778/EHS, o jakosti vody určené k lidské spotřebě
  • Vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 50 mg/kg (o nakládání s PCB)


Další čtení



Autor a rok revize Mgr. Václav Mach, 2014
Kontakt step@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden STEP