Co je zelené hnojení?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Zemědělství, zahrádkářství

Úvod

Zelené hnojení je druh organického hnojení, při kterém se do půdy zapravuje biomasa rostlin vypěstovaných pro tento účel s cílem obohatit půdu o organickou hmotu i rostlinné živiny a tím zvýšit půdní úrodnost. Celkově se tak zvyšuje kvalita půdy a protierozní ochrana. Udržování rostlinného krytu po největší část vegetačního období má velký význam pro ochranu půdního fondu.


Doporučujeme

  • Po první sklizni na zahrádce nenechat volnou půdu a vyset semena rostlin na zelené hnojení jako meziplodinu.
  • Nepoužívat příbuzné rostliny jako hlavní plodinu a zelené hnojení.
  • Zelené hnojení může mít více funkcí - medonosnou (pohanka), semena (hrách).
  • Do kombinací vybírejte rostliny, které se vzájemně podporují nebo mají odlišné škůdce


Podrobný popis problému

Na zelené hnojení můžeme využít jednoleté rostliny s krátkým vegetačním obdobím, například hořčici či svazenku, bobovité druhy, které vytvoří dostatek zelené masy za několik týdnů, nebo vlčí bob a jetel, které musí zůstat na záhonu aspoň čtyři měsíce. Rostliny na zelené hnojení bychom měli zapracovat mělce do půdy nejpozději začátkem prosince, aby se do jara dobře rozložily. Pokud to nestačíme a porost na záhonu zmrzne, můžeme ho tam nechat až do jara. Vytvoří na půdě ochrannou vrstvu, jejíž zbytky na jaře zapravíme do půdy. Zelené hnojení obohacuje půdu o humus a chrání její povrch před erozí. Hlouběji kořenící druhy – vlčí bob, jetel – prokypří půdu do větší hloubky, než je výška rýče, a navíc jejich hlízkové bakterie obohacují půdu o dusík.

Zásadním pravidlem je, nepoužívat na zelené hnojení rostliny příbuzné s následnou, či souběžnou plodinou. Například ke košťálovinám nepoužívat hořčici, ani řepku, k luštěninám nepoužívat jetel, ani vikev. Stejné nároky a stejné choroby zvyšují možnost vyčerpání půdy a rozšíření chorob. Bez problémů je využití svazenky na zelené hnojení, neboť mezi zeleninami nemá příbuzné druhy.

Zelené hnojení není jen forma hnojiva (vikvovité rostliny, které poutají dusík), nýbrž i možností, jak zlepšovat půdu. Tím stimulujeme půdní organismy v jejich činnosti a vzniká humus. Ten na sebe váže živiny a chrání je před vyplavováním, zásobení půdy vodou se zlepšuje. Lehké půdy mohou v důsledku přísunu humusu poutat více vody a těžké půdy jsou propustnější. Tak přirozeným způsobem zlepšujeme fyzikální stav půdy. Využívá se jako meziplodina, kdy se do půdy dostává snadno rozložitelná organická hmota stimulující biologické pochody v půdě.

Rovněž poutání živin z půdy v biomase meziplodin v období, kdy dochází k nejvyšším ztrátám živin vyplavováním, přispívá k lepšímu hospodaření s živinami a omezuje znečišťování vodních zdrojů. Proto mají meziplodiny významnou funkci i v ochranných pásmech vodních zdrojů. Zelené hnojení využíváme tak, abychom nenechávali nikdy volnou půdu (působí větrná a vodní eroze – odnáší se humus, zúrodňující vrstvy, protože je nejlehčí). Například začátkem léta po první sklizni, nebo po podzimní sklizni a ponecháme rostliny v půdě až do jara. Jednoleté rostliny vetšinou zetlejí úplně. Půdu pokud možno neobracíme. V průběhu roku můžeme zelené hnojení posekat a nechat na místě jako mulč.

Bobovité rostliny lze vyset na zelené hnojení pro doplnění dusíku s rostlinami, které jej potřebují. Například fazol mezi rajčata.

Na zelené hnojení lze používat různé rostliny, které mají na půdu rozdílný vliv. Například slunečnice a ředkev olejná kypří půdu, neboť hluboko koření, aksamitník a měsíček mohou potlačovat hád'ata. Jiné, tzv. leguminózy (hrachy, fazole, vikve, jetel, lupiny), jsou důležitými dodavateli dusíku. Ze vzduchu do organické formy jej poutají určité bakterie, které žijí na kořenech těchto rostlin. Rostliny na zelené hnojení mohou mít i další funkce - pastva pro včely (pohanka), plodit (hrách, bob).


Význam zeleného hnojení

  • Je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit nejméně z 50 % chlévský hnůj nebo dodat do půdy snadno rozložitelnou organickou hmotu.
  • Zlepšuje podmínky pro využití živin minerálních hnojiv.
  • Při užší specializaci rostlinné výroby, zejména při zvýšeném pěstování obilovin, odstraňuje částečně potíže vyplývající z nesprávného střídání plodin.
  • Má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půd, na biologickou činnost a jiné vlastnosti (omezuje se neproduktivní výpar, je narušována přirozená ulehlost).
  • Rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemísťují živiny ze spodních vrstev do ornice (remobilizace živin).
  • Při použití motýlokvětých rostlin je půda obohacována o dusík (50 – 150 kg.ha-1).
  • Umožňuje lepší rozklad a využití slámy při jejím zaorávání (sláma k rozkladu potřebuje dusík, který vznikne rozkladem zelené hmoty při zapravení do půdy, ale i z přímo z bobovitých rostlin - dusíkaté bakterie na kořenech).
  • Chrání půdu před větrnou a vodní erozí – hlavně na otevřených rovinách (větrná), na svazích (vodní).
  • Omezuje rozmnožování a růst plevelů – hlavně strniskové plodiny, dále v zaplevelených sadech hustý výsev na zelené hnojení potlačuje růst plevelů zastíněním.

Jako nevýhoda by se dala označit investice do osevu a čas strávený setím a zapravováním, ale to nám vyrovná investici do zapravování živin jiným způsobem, které taky něco stojí.


Běžně používané rostliny na zelené hnojení

  • Na zahrádce - hrášek, svazenka, hořčice, aksamitník, měsíček, pohanka.
  • Na poli - kromě zelenin výše uvedených také hrách rolní (peluška), druhy jetele a bobovitých rostlin (vikve, bob), brukvovité (hořčice, řepka), obilniny (žito, oves), nebo směsi: luskoobilní - oves 33%, peluška 30%, hrách 30%, hořčice 3%.


Související odkazy


Další čtení

  • Radomil Hradil: Česká biozahrada R: Hradil, Fontána 2006
  • Helena Vlašínová: Zdravá zahrada, vlastním nákladem 2013
  • Blanka Procházková: Organické hnojení při hospodaření bez živočišné výroby MZLU Brno
  • Badalíková B., Hrubý J.: Využití netradičních meziplodin při protierozní ochraně půdy. Farmář 9/2009, roč. 15, s.8–10 ISSN: 1210–9789
  • Přehled používaných rostlin a jejich charakteristika


Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2014
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden