Co jsou perfluorované látky a jak jsou nebezpečné?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Chemické a nebezpečné látky v domácnostech a v prostředí

Úvod

Perfluorované látky (PFC) tvoří skupinu asi tisíce různých látek. Některé z nich se dostaly na seznam zakázaných látek pro výrobu široké škály produktů (Stockholmská úmluva a Směrnice EU), ovšem náhrady za ně jsou často opět PFC nesdostatečně prozkoumané z hlediska jejich dopadů na lidské zdraví. Je tedy lepší se těmto látkám zcela vyhnout. PFC představují širokou skupinu zhruba tisíce látek. Setkat se s nimi můžeme například v papírových obalech na pizzu či popcorn, ale také při povrchové úpravě textilu anebo v hasicích přístrojích. Některá z jejich použití dosud zakázána nejsou, i přesto, že tyto látky se ukázaly jako velice stabilní a akumulující se v živočiších, především v rybách. Jsou podezřelé z celé škály negativních dopadů na zdraví včetně poškození plodu či podílu na vyvolání rakoviny. K problematickým použitím těchto látek patří mimo jiné teflonové nádobí, kde se perfluoroktanová kyselina (PFOA) používá k přilnutí vrstvy teflonu (polytetrafluorethylenu) k podkladu. Za vysokých teplot anebo při poškození se z něj může nebezpečná látka uvolňovat a kontaminovat potraviny připravované v tomto nádobí. V České republice byly zjištěny také v košíčcích na pečení muffinů.


Doporučujeme

  • Ptejte se, zda kupovaný výrobek neobsahuje perfluorované látky anebo jimi nebyl ošetřen, především při nákupu oděvů anebo potravin v obalech vyžadujících impregnaci (pizza, popcorn).
  • Teflonovém nádobí se raději vyhněte, pokud jej máte anebo zakoupíte hlídejte, zda není poškozená povrchová vrstva.


Podrobný popis problému

Určitě víme, že teflonová pánev anebo méně prosákavý obal na pizzu nemají své vlastnosti jen tak. Ale ne každý si uvědomíme, že to je kvůli použití speciálních perflurovaných látek (PFC). Dnes už se na úpravu povrchů papírových obalů anebo textilu nesmí používat rizikový perfluoroktansulfonát (PFOS), ale používané náhrady jsou často opět perfluorované látky. Měli bychom tedy po výrobcích chtít větší transparentnost a značení, zda na úpravu obalů na potraviny, povrchovou úpravu textilu a další výrobky byly použity PFC. Nedostatku informací a mezer v legislativě, co se týče PFC, si všimli i pokrokoví vědci a vydali v roce 2014 Helsingorskou deklaraci vyzývající průmysl, aby netajil studie o hodnocení rizik PFC používaných jako náhrad za PFOS a jemu podobné látky. Upozorňují také na nedostatečnou kontrolu těchto látek a varují před jejich možnými zdravotními riziky.

Látky, o kterých je řeč jsou velice stabilní především kvůli „robustní“ stavbě svých molekul, jak je patrné i ze strukturních vzorců tří příkladů na obrázku. Celá skupina zahrnuje zhruba tisíc látek. Hlavním světovým výrobcem PFOS a příbuzných sloučenin byla před rokem 2000 americká společnost 3M. Poté, co byly zjištěny vysoké nálezy těchto látek v životním prostředí včetně vzdálených oblastí, jako je Arktida, společnost od jejich výroby dobrovolně ustoupila.

Perfluorované látky na sebe připoutaly pozornost poté, co se zjistilo, že se kumulují v živočišných organismech včetně lidského a přetrvávají dlouhou dobu v životním prostředí. Látka PFOS (perfluoroktansulfonát) a její soli z této skupiny látek byly v roce 2009 zařazeny na seznam perzistentních organických látek (POPs) zakázaných podle Stockholmské úmluvy, ale bohužel s rozsáhlým seznamem výjimek (mohou se dál používat především do hasicích směsí, na pokovování, v letectví a fotografickém průmyslu). Jak ukázaly výzkumy z posledních let, není těchto látek ušetřeno ani životní prostředí v České republice. Sledují se především v rybách. Na rozdíl od jiných POPs se ovšem nekumulují v tucích, ale spíše ve vnitřnostech a ve svalovině ryb.

PFC mohou do životního prostředí unikat např. při vypouštění průmyslových a městských odpadních vod, nebo být uvolňovány z ošetřených výrobků. Do městských čistíren odpadních vod se dostávají z našich domácností, když například pereme oděvy impregnované těmito látkami anebo myjeme jimi ošetřené nádobí. Použití PFOS ve spotřebitelských produktech (kde by byl jeho obsah > 0,005 hm. %) je v Evropě zakázáno (Directive,2006/122/EC) a PFOS a jeho soli jsou na seznamu perzistentních organických polutantů Stockholmské úmluvy. Analýzy zadané Arnikou v roce 2012 upozornila, že tyto látky obsahují i některé košíčky na pečení muffinů .


Působení na lidské zdraví a živé organismy

PFC mohou do lidského organismu proniknout konzumací kontaminované potravy, inhalací (aerosoly impregnačních prostředků, prachové částice sorbované PFC) nebo v malé míře také kůží (impregnované materiály). Nejenom potraviny ale i obalové materiály (sáčky na popcorn, krabice na pizzu apod.) mohou být významnou cestou lidské expozice. Dlouho se diskutuje o příspěvku teflonového nádobí k vystavení lidského organismu PFC.

Po vstupu do organismu dochází k adsorpci a jejich přechodu zejména do jater a tělních tekutin a posléze se váží na bílkovinovou složku tkání. Tyto látky jsou z organismu člověka postupně vylučovány, ale vzhledem k tomu, že současně tělo přijímá jejich další dávky, neexistuje prakticky žádná pravděpodobnost, že jsou z lidského organismu během života zcela eliminovány. Odhaduje se, že polovinu přijatého množství PFOS lidské tělo vyloučí přibližně za 9 let, PFOA za 1 – 3 roky. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) stanovil tolerovatelný denní příjem (TDI) na 0,15 µg/kg těl. hm./den pro PFOS a 1,5 µg/kg těl. hm./den pro PFOA .

Zdravotní účinky jednotlivých perfluorovaných sloučenin nejsou doposud objasněny, lze však očekávat, že PFC můžou způsobovat podobné problémy, jaké jsou definovány obecně pro savce (opice, krysy). Mezi možné škodlivé účinky může patřit vliv na transport a metabolismus mastných kyselin, syntézu cholesterolu, oxidační stres a reakce zprostředkované cytochromem P–450 (CYP). PFOS je toxický pro savce při opakovaných dávkách v koncentracích řádu mg/kg/den, a může způsobovat rakovinu jater, prsou, nadledvinek a štítné žlázy. Je také reprotoxický – zvyšuje mortalitu čerstvě narozených mláďat pravděpodobně spojenou s nedostatečným vývojem plic a narušením růstu .


Teflon

Firma DuPont, jeden z hlavních výrobců teflonu (polytetrafluorethylen [CF2-CF2]n) prohlašuje, že teflonový povrch, který vyrábí, neuvolňuje při běžném zahřívání žádné toxické látky. Pouze při překročení teplot 340°C může podle ní docházet k rozložení teflonu. Ovšem takových teplot není při běžném vaření dosahováno. Nejnovější testování však potvrzuje, že k uvolňování škodlivých chemikálií může docházet i při nižších teplotách, při kterých je teflonové nádobí používáno . Problematickými látkami jsou přitom kyselina perfluoroktanová (PFOA), která se používá pro přilnutí teflonové vrstvy (PTFE) k vnějšímu materiálu pánve, a perfluoroisobuten (PFIB), který se uvolňuje od teploty 360°C. Ten je ovšem, v souvislosti s teplotními podmínkami jeho vzniku, větším problémem při výrobě teflonu než v kuchyni. PFIB je dusivý, toxický plyn a je potenciálně karcinogenní .

Problematiku výparů z přepálených pánví potvrzují i chovatelé ptáků. Zjistili, že jim nejen škodí, ale přímo je i zabíjejí.


Pro bezpečné používání teflonových nádob je důležité dodržovat několik pravidel:

  • teflonové nádobí používat skutečně jen na rychlou přípravu pokrmů
  • nepoužívat teplotu vyšší než 260 °C (tj. max. 5 minut smažení na plný výkon)
  • míchat pouze pomocí pomůcek, které nenaruší povrch teflonu (dřevo, plast…)
  • teflonový povrch čistit jemnou houbičkou, nikdy ne drátěnkou
  • poškozený výrobek (odloupaný povrch) ihned ekologicky zlikvidovat
  • Dodržujte návod na používání teflonového nádobí, jinak se vystavujete zbytečným zdravotním rizikům. K teflonovým pánvím však existuje řada alternativ, kterým je vhodné dát přednost, například keramické anebo nerezové pánve.


Související odkazy


Legislativa

  • SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2006/122/ES ze dne 12. prosince 2006, kterou se po třicáté mění směrnice Rady 76/769/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se omezení uvádění na trh a používání některých nebezpečných látek a přípravků (perfluoroktansulfonáty).


Další čtení


Autor a rok revize RNDr. Jindřich Petrlík, 2014
Kontakt jindrich.petrlik@arnika.org
Webové stránky ekoporadny Sdružení Arnika