Co jsou to migrační koridory?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Zvířata, divoká zvířata, ochrana zvířat

Úvod

Migrační koridor je úsek krajiny, který není zastavěný a zpravidla souvisle propojuje dva nebo více větších lesních komplexů (většinou horských masivů). Volně žijící zvířata potřebují takováto volně prostupná území pro svůj přesun za potravou, při hledání partnerů či místa k rozmnožování nebo úkrytu k přezimování. Je vhodné, pokud území migračního koridoru pokrývá vzrostlá zeleň, aby se zde zvířata mohla lépe skrývat. Jako migrační koridor však může fungovat i neoplocená louka nebo pole. Lidmi vytvořené bariéry - silnice, souvislá obytná zástavba, ploty nebo průmyslové areály - ztěžují především velkým zvířatům volný pohyb, případně jim ho zcela znemožňují.


Doporučujeme

  • Pokud vlastníte pozemek v migračním koridoru zvířat (to můžete zjistit zobrazením vrstvy Migrační koridory ČR – od žluté osy koridoru cca 250 m na každou stranu), případně v biokoridoru (který je součástí ÚSES), snažte se zachovat, popř. obnovit dobrou průchodnost pro všechny volně žijící živočichy. Především pozemek neoplocovat, pokud možno na něm nestavět nové stavby či neprovádět činnosti, které by mohly migrující zvířata především večer, v noci či za svítání odradit od průchodu. Vhodné je udržovat na něm vzrostlou zeleň nebo ji alespoň na části plochy vysadit.
  • Pokud pozemek v migračním koridoru vlastní např. váš soused, kamarád nebo je ve vlastnictví obce, bude chvályhodné, když je informujete o významu těchto míst pro život divokých zvířat a vhodných a nevhodných činnostech na takové ploše.
  • Pokud je území migračního koridoru bez vzrostlé zeleně, plošně rozlehlé a bez valného využití k zemědělským či jiným účelům, můžete majiteli/nájemci pozemku zkusit navrhnout výsadbu původních druhů stromů a keřů a nabídnout svou výpomoc s realizací.
  • Jestliže na určitém úseku silnice pravidelně vídáváte více sražených zvířat než je obvyklé, případně úsek považujete za rizikový kvůli častému přebíhání zvířat přes silnici před vozidly, můžete na tuto skutečnost pravděpodobného křížení silnice s využívaným migračním koridorem upozornit odbor životního prostředí příslušné obce nebo přímo odborníky z Agentury ochrany přírody a krajiny, kteří se mapováním rizikových úseků zabývají. Navrhovaným řešením či zmírňujícím opatřením může být snížení povolené rychlosti v daném úseku nebo i zřízení speciálního podchodu/nadchodu pro zvířata na základě předchozího výzkumu využívanosti místa konkrétními druhy zvířat.


Podrobný popis problému

Možnost volného pohybu a migrace je pro zvířata přirozeným projevem, často i důležitou životní nutností. Srnci, zajíci, divoká prasata, obojživelníci, rysi a mnoho dalších druhů živočichů se potřebuje přemisťovat na větší vzdálenosti, aby získali dostatek potravy, mohli vyhledat úkryt, vhodného partnera a místo k rozmnožování či přezimování nebo nový prostor pro svůj život po osamostatnění od rodičů. Před příchodem prvních lidí pokrýval většinu naší země les - neexistovala města, vesnice, silnice ani železnice. Zvířata tehdy mohla svobodně procházet krajinou, překážkou pro ně byl možná horský hřbet nebo široká řeka. V současné kulturní krajině je však mnoho lidmi vytvořených překážek a bariér, které ztěžují zvířatům volný pohyb, případně jim ho zcela znemožňují. V údolích se rozkládají obce a města, zástavba a oplocené plochy zabírají území zasahující často hluboko do hor. Jednotlivá pohoří oddělují silnice nebo železnice. V některých částech krajiny se tak postupně zvířata ocitla odříznutá od okolí podobně jako na ostrově; jinde jsou přírodní oblasti spojeny posledními nezastavěnými úseky krajiny, kudy zvířata mohou více či méně volně procházet - těm říkáme migrační koridory. Většinou je lepší, pokud je území migračního koridoru zalesněné nebo porostlé rozptýlenými stromy (zvířata se zde mohou lépe skrývat). Funkci migračního koridoru však může dobře plnit i neoplocená louka nebo pole navazující na volně prostupné území, např. větší lesní komplex nebo horský masiv. Nejsou-li v krajině ponechány či vytvořeny vhodné dostatečně široké prostory sloužící jako migrační koridory, dochází k úplné izolaci částí krajiny a živočichů v ní žijících. Následkem může být přemnožení či naopak vymření lokální populace živočichů, případně hrozí jejich genetická degenerace, způsobená příbuzenským křížením.


Fragmentace a průchodnost krajiny

Zhoršenou průchodností krajiny jsou postiženy především velké druhy savců (např. jeleni, srnci, divočáci) a zejména pak velké šelmy – rys, vlk a medvěd - protože jako predátoři se pohybují na mnohem větších plochách než běžné druhy zvířat. Například srnec obývá většinou území o rozloze okolo jednoho 1 km2, v případě rysa to může být 200-400 km2. Na území o této rozloze se v dnešní krajině pochopitelně nachází daleko více překážek, proto jsou velké šelmy ohroženy izolací více než jiná zvířata. Mladí jedinci totiž opouštějí teritoria rodičů a mohou urazit i stovky kilometrů, než najdou nový domov.

Nejčastějším problémem je rozčlenění (fragmentace) krajiny dopravními stavbami. Klíčové je místo křížení silnice nebo železnice s využívaným migračním koridorem. Dvouproudou silnici zvířata většinou překonají, pokud zde není intenzivní noční provoz. Čtyř- a víceproudé silnice jsou ale často nepřekonatelnou bariérou.

Jsou dvě hlavní možnosti, jak takovéto střetové situace řešit (záleží na terénních podmínkách v daném místě):

  • Koridor může procházet pod komunikací - nejvhodnější je vést v místě křížení silnici či železnici vyvýšenou na pilířích.
  • Vybudovat tzv. zelený most (ekodukt), který zvířatům umožní silnici překonávat vrchem; případně může být silnice vedena tunelem. Pokud jsou ekodukty navrženy v trase důležitých migračních koridorů po pečlivém přírodovědném průzkumu území, nebudou mít zvířata problém zelený most najít. Protože se však mohou pokoušet silnici překonat i na jiných místech, okolí ekoduktu by mělo být oploceno, aby zvířata rychle našla místo bezpečného přechodu.

Výzkumy ze zahraničí potvrzují, že vhodně postavené ekodukty jsou zvířaty intenzivně využívány. Účelnost vynaložených prostředků tedy závisí z velké části na tom, jak pečlivě je místo zvoleno, a také následně chráněno před znehodnocením zástavbou v jeho okolí. Ekodukty využívají dokonce i ptáci - vědci zjistili, že tři čtvrtiny pěvců (především lesních druhů) nikdy nepřelétají silnici v jiných místech než nad vybudovanými ekodukty. Správně vybudované a zalesněné zelené mosty jsou tedy přínosem pro široké spektrum živočichů.

Ekodukty jsou sice poměrně drahé stavby (jejich cena se pohybuje ve stovkách miliónů korun), ovšem drahé jsou i samotné dálnice - jeden kilometr stojí půl až tři čtvrtě miliardy korun, a to se do jejich ceny navíc ani nezapočítávají náklady, které vzniknou státu při údržbě nebo škodách na životním prostředí. Nové komunikace by se proto měly plánovat jen tam, kde není možné zvýšenou dopravu převést například na šetrnější železnici. Aby byl migrační koridor z pohledu zvířat funkční, je kromě jeho křížení s dopravními tepnami důležité také to, zda obsahuje dostatek úkrytů (nejlépe v podobě vzrostlé zeleně), co se nachází v jeho okolí (jestli tam např. nepůsobí nějaké rušivé vlivy, které by zvířata odrazovaly) a zda jím opravdu mohou projít do území, kde volnému pohybu nebrání další překážky. Pokud zvířata jako migrační koridor využívají doposud nezastavěné území mimo přírodní rezervace, ochranu tomuto území může poskytnout územní plán obce. Ten určuje, jakým způsobem bude konkrétní kus krajiny využit. Zda se například počítá s výstavbou rodinných domů, průmyslových zón nebo s výsadbou zeleně. Územní plán ohleduplný k potřebám divokých zvířat by měl respektovat migrační cesty velkých savců – ponechat dostatečně široké proluky v zástavbě oddělující jednotlivé obce a v bezlesé krajině umožnit výsadbu zeleně.

Se stále se zvyšující mírou fragmentace krajiny v ČR nabývá na významu ochrana dosud průchodných míst, především těch hojně využívaných zvířaty jako migrační koridory. Proto Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK ČR) vydala v roce 2010 mapu migračních koridorů pro velké savce v České republice. Na mapě jsou vyznačeny části krajiny, které mají zásadní význam pro výskyt a migraci rysa ostrovida, vlka obecného, medvěda hnědého, losa evropského a jelena lesního. Najdete zde mj. také kritická místa, na nichž dochází ke střetu koridorů s dopravními tepnami. Při pohledu na mapu je zřejmé, že nejvýznamnější bariérou pro zvěř je dálnice D1, na níž zcela chybějí potřebné migrační koridory. Nákladné dálniční přechody na novém Pražském okruhu byly naopak vybudovány v místech, která jsou z hlediska migrace zvěře zcela bezvýznamná. Spolu s mapou migračních koridorů vydali odborníci z AOPK také specializovanou publikaci Ochrana průchodnosti krajiny pro velké savce, kde je problematika podrobně pojednána.

Dva významné mezinárodní migrační koridory, důležité pro opětovný návrat a dlouhodobé přežití populací velkých šelem u nás, leží v Jablunkovské brázdě propojující slovenská a polská pohoří s Moravskoslezskými Beskydami. Jeden z koridorů je však pro velké savce aktuálně neprůchodný nebo jen velmi těžko prostupný kvůli vysoké intenzitě dopravy (vč. nočního provozu) na silnici I/11, která koridor protíná u státní hranice se Slovenskem. Politiky slíbené kompenzačního opatření – výstavba ekoduktu – je však již od roku 2007 stále jen na papíře.

Důležitý migrační koridor, spojující Hostýnské a Oderské vrchy (zajišťující spojení mezi Beskydami a Jeseníky) se nachází v Moravské bráně u Hranic na Moravě. Jeho funkci však narušila dálnice D47 (nyní D1) spojující Lipník nad Bečvou s Ostravou. Slibovaná kompenzační opatření - ekodukt nebo výkupy pozemků a výsadba migračního koridoru - nebyla zahájena, přestože dálnice byla zprovozněna na sklonku roku 2009.


Související odkazy


Legislativa

Migrační koridory jako takové nejsou zakotveny v žádném zákoně ani vyhlášce. Jsou jen součástí územně analytických podkladů, jež jsou jedním z nástrojů územního plánování v ČR, nejsou však pro rozhodování úřadů závazné. Jde jen o doporučený podklad vydaný Agenturou ochrany přírody a krajiny (viz níže) pro tvorbu územních plánů obcí. Hlavním výstupem projektu vědy a výzkumu Ministerstva životního prostředí ČR (VaV-SP/2d436/08 „Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření") ukončeného v roce 2010 vydáním publikace Ochrana průchodnosti krajiny pro velké savce a k ní náležející Mapa migračních koridorů pro velké savce, je síť migračních koridorů a jejich bariérová místa společně s migračně významným územím, jsou poskytovány v podobě GIS zákresů jako Územně analytické podklady podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti.

Podkladové vrstvy jsou ke stažení na uap.nature.cz. Dle odborného doporučení pro práci s vrstvami migračně významných území, dálkových migračních koridorů a míst omezení v územním plánování je šíře migračního koridoru stanovena na 500 m (250 m na každou stranu od osy koridoru). Zásah do území migračního koridoru (velkých šelem či jiných zákonem chráněných druhů) však lze posuzovat podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny jako zásah do biotopu zvláště chráněného druhu (pro takový zásah je nutné mít výjimku dle § 56 tohoto zákona).


Další čtení


Články dostupné na internetu:


Webové stránky a zdroje:


Autor a rok revize Mgr. Leona Machalová, 2014
Kontakt leona.machalova@hnutiduha.cz
Webové stránky ekoporadny Hnutí DUHA Olomouc