Jaké toxické látky se mohou uvolňovat z nádobí?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Verze z 23. 3. 2015, 13:46; Renata.plackova (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Chemické a nebezpečné látky v domácnostech a v prostředí

Úvod

Na barveném nádobí se můžeme setkat s barvami obsahujícími některé těžké kovy, především olovo či kadmium. U plastového nádobí je důležité sledovat typ plastu. Problematické je PVC anebo melaminové nádobí, ze kterého se mohou uvolňovat melamin a formaldehyd. U nádob na vaření je třeba sledovat, zda se z materiálu, z něhož je vyrobené, nemohou uvolňovat toxické látky při enormním ohřátí, k němuž při vaření dochází a také, zda není poškozena ochranná vrstva často překrývající materiál, z něhož se mohou uvolňovat těžké kovy (např. nikl u smaltovaného nádobí, měď z měděných pánví anebo perfluoroktanová kyselina z teflonového nádobí). Pro nádobí platí omezení a limity stanovené vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.


Doporučujeme

  • Vyhněte se raději nádobí barvenému na povrchu v místech, kde dochází ke styku s jídlem anebo s vašimi ústy (okraj hrnků a skleniček), glazura nemusí být problém, povrchové barvy mohou.
  • Raději se vyhněte teflonu anebo zkontrolujte, zda není poškozena jeho vrstva na nádobí.
  • Nádobí s poškozenou glazurou anebo povrchovou úpravou u nádobí na vaření (smalt, překryv mědi u měděného nádobí, teflonová vrstva) raději dejte k ekologické likvidaci anebo nepoužívejte nadále na potraviny.
  • Pozor na melaminové misky pro děti a silikonové formy na pečení – ověřte si, zda nejsou na seznamu nebezpečných výrobků (systém RAPEX).
  • Nebezpečné prvky si nechte změřit rentgenovým spektrometrem.


Podrobný popis problému

Toxické látky v nádobí anebo nádobách na uchování potravin je problém starý stejně jako nádobí a nádoby. Z dějin antiky si pamatujeme používání olověných trubek a olověných nádob na víno a v té souvislosti nervová či psychická onemocnění římské aristokracie. Přestože už nepijeme víno z olověných lahví, s olovem se ještě na nádobí setkáváme, a to v barvách a glazurách. Ty mohou obsahovat i další těžké kovy, především kadmium anebo nikl.

Malba na skleničkách, porcelánu anebo keramice může obsahovat množství těžkých kovů (kadmium, olovo). Doporučujeme proto volit skleničky čiré, nebo alespoň takové, kde malba nezasahuje do okraje, který vkládáme do úst. Pokud se navíc malba začne olupovat, jsou namístě pochybnosti o její kvalitě a bezpečnosti.

Barvy na povrchu nádobí jsou méně stálé než glazury, ale i z rozbité anebo nekvalitní glazury se mohou uvolňovat těžké kovy, pokud v ní jsou. Například olovo a kadmium se léta používaly do glazur a nátěrů keramických mís, džbánů a nádobí. Pokud nebylo nádobí dostatečně vypáleno nebo byla do glazury přidána měď, může docházet k uvolňování olova do potravy. Povrch užitkové keramiky by měl být hladký a lesklý, nikoliv drsný.

Neuchovávejte potraviny a nápoje v keramických nádobách, olovnatém skle anebo hliníkových nádobách. Olovo a hliník se mohou uvolnit, pokud kyseliny v potravinách a nápojích přijdou do kontaktu s glazurou anebo povrchem kovového nádobí. Zejména si dejte pozor na skladování ovoce, mléka, džusů, vína a kávy. Nejvíce rizikové je staré nádobí, keramika dovezená z dovolené a zboží od amatérských hrnčířů.

U dřevěných misek je důležité sledovat, zda nejsou napuštěné konzervačními činidly s obsahem těkavých organických látek anebo lepeny lepidly s těmito látkami včetně například nebezpečného dichlormethanu. Na problém může upozornit štiplavý zápach (podobný například takovému jako při lakování nehtů). V některých dřevěných miskách dovezených z Číny byly zjištěny zvýšené koncentrace formaldehydu. Pro natřené dřevěné nádobí pak platí totéž, co pro barvy na keramice. Barvy mohou obsahovat těžké kovy, především kadmium a olovo. Pozor na odlupování barev do jídla.

V plastových nádobách je důležité sledovat materiál, ze kterého jsou. K nejproblematičtějším plastům patří PVC, ale z něj se dnes již nádoby na potraviny většinou nevyrábějí. V některých barevných plastových nádobách se mohou objevit zvýšené hodnoty těžkých kovů anebo těkavých organických látek (viz dále: analýzy silikonových forem na pečení). Pokud se stále používá do barev, bývá olovo většinou ve žluté, bílé, oranžové anebo červené barvě.

K výrobě různých misek a talířů, včetně nádobí pro děti, se používá melaminová pryskyřice. Během používání se může uvolňovat melamin, který je toxický pro ledviny a formaldehyd, který je v materiálu také obsažen a který způsobuje alergické reakce a je podle IARC (Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny) hodnocen jako karcinogenní. Rozhodně je bezpečnější volit tradiční materiály, jako sklo, porcelán, kameninu. Z melaminových pryskyřic se často vyrábí i pestré nerozbitné nádobí pro děti . Pokud chcete nerozbitný materiál, raději volte „bezpečnější“ plasty jako např. polypropylen (PP). U melaminového nádobí pak doporučujeme sledovat, zda není v databázi seznamu nebezpečných výrobků RAPEX.

Dle analýz časopisu D-test z roku 2006 se jako problematické ukázaly silikonové formy na pečení. Jedna obsahovala vysoké množství olova a tři pak těkavé organické látky . V košíčcích z pečicího papíru mohou pro změnu být perfluorované látky (PFC), stejně jako v pečicím papíru samotném. Arnika je nechala v roce 2012 analyzovat a v pěti košíčcích byly tyto látky zjištěny . Na vánoce a velikonoce tedy asi vyhrávají klasické kovové formy na pečení.

U nádob, ve kterých vaříte, si pak dávejte pozor na možnost uvolňování toxických látek v důsledku vysokých teplot, na které se nádoba ohřívá. Používání oleje, tuků anebo kyselých potravin nahrává vymývání některých látek do potravin. Navíc část toto nádobí sestává z více vrstev a při poškození ochranné vrstvy se může zvyšovat riziko uvolňování toxických látek ze spodní vrstvy, která nemá přijít do styku s potravinami a je třeba z mědi anebo obsahuje jiné látky . Abychom byli konkrétní: poškození povrchové vrstvy hraje významnou roli například u nádobí s teflonovým povrchem, smaltovaného (některé pak může uvolňovat nikl) anebo měděného nádobí. Vyluhování hliníku kyselými potravinami (octem, mlékem, kávou, vínem) hrozí vcelku logicky u hliníkového nádobí. Specifická problematika teflonu (polytetrafluorethylenu) je popsána v článku věnovaném otázce působení perfluorovaných látek (PFC). Pod povrchovou vrstvou teflonu totiž může být použita kyselina perfluoroktanová (PFOA) pro přilnutí teflonu k vnějšímu materiálu pánve. Tato kyselina patří mezi problematické perfluorované látky.


Pro bezpečné používání teflonových nádob je důležité dodržovat několik pravidel:

  • teflonové nádobí používat skutečně jen na rychlou přípravu pokrmů
  • nepoužívat teplotu vyšší než 260 °C (tj. max. 5 minut smažení na plný výkon)
  • míchat pouze pomocí pomůcek, které nenaruší povrch teflonu (dřevo, plast…)
  • teflonový povrch čistit jemnou houbičkou, nikdy ne drátěnkou
  • poškozený výrobek (odloupaný povrch) ihned ekologicky zlikvidovat.

Dodržujte návod na používání teflonového nádobí, jinak se vystavujete zbytečným zdravotním rizikům. K teflonovým pánvím však existuje řada bezpečnějších alternativ, kterým je vhodné dát přednost, například keramické anebo nerezové pánve. Drobnou nevýhodou nerezového nádobí může být uvolňování nepatrných množství niklu, která ovšem mohou hrát roli pro alergiky .


Analýzy nádob

Pokud chcete rychlý test svého nádobí, pak lze doporučit screeningovou analýzu rentgenovým spektrometrem (XRF), kterým lze zjistit celkový obsah prvků, včetně těžkých kovů. Přestože neukáže migraci nebezpečných těžkých kovů z nádobí, poslouží alespoň jako orientační analýza a může vás upozornit na rizikové „kousky“ z vaší domácnosti. Takovéto analýzy v poslední době provádí sdružení Arnika. S analýzami na další látky jakou jsou perfluorované látky to je složitější a hlavně dražší. Všeobecně se vyplatí sledovat pravidelně aktualizované seznamy nebezpečných výrobků v celoevropské databázi RAPEX. Pro nádobí platí omezení a limity stanovené vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001Sb.


Olovo

Olovo se postupně ukládá v kostech, játrech a slezině. Otrava olovem může vyvolat neschopnost koncentrace a učení, poruchu krvetvorby, leukémii. Nejvíce citlivé na olovo jsou těhotné ženy a malé děti. Trvalá expozici nízkými koncentracemi může vést hlavně u dětí k poruše jejich chování, např. k hyperaktivitě. Epidemiologické studie ukázaly, že na každých 10 ug Pb / 100 ml krve se IQ snižuje asi o 1- 3 body.


Kadmium

V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. S vyššími koncentracemi kadmia narůstá riziko rakoviny prostaty a dýchacího aparátu. S věkem zatížení organismu kadmiem roste, u kuřáků až dvojnásobně.


Melamin

Škodlivý při požití, vdechování nebo vstřebání přes kůži. Chronická expozice může vést k rakovině nebo poškození reprodukčních schopností. Dráždí oči, pokožku a dýchací cesty. U malých dětí může způsobit akutní selhání ledvin. Takový byl účinek jeho záměrného přidávání do mléka při skandálu v Číně v roce 2008 (47 tisíc dětí bylo hospitalizováno a 4 zemřely). http://cs.wikipedia.org/wiki/Melamin


Formaldehyd

Látka rakovinotvorná pro člověka. Dráždí sliznice, oči, pokožku a dýchací cesty. Mám mutagenní účinky a vyvolává různá alergická onemocnění.


Související odkazy


Legislativa

  • Vyhláška č. 38/2001 Sb. Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy. Ministerstvo zdravotnictví ČR. Vyhl.
  • Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Českou republikou změn příloh A, B a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech. Sbírka mezinárodních smluv č. 90 / 2010: 3506-3528.


Další čtení


Autor a rok revize RNDr. Jindřich Petrlík, 2014
Kontakt jindrich.petrlik@arnika.org
Webové stránky ekoporadny Sdružení Arnika