Jak moc ekologické jsou různé antikoncepční prostředky?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ekospotřebitel, nakupování

Úvod

Nějakou formu antikoncepce používá během života skoro každý. Obvykle se řeší spolehlivost, uživatelská pohodlnost, cena, případně vliv na zdraví. Nicméně všechny ty pilulky, přípravky a pomůcky mají rovněž vliv na životní prostředí – někde musely být vyrobeny, jsou balené, dopravované – a vyhazované. Jedinou stoprocentně spolehlivou (a nad to stoprocentně eko) metodou je trvalá sexuální abstinence. Pokud to ale není cesta pro vás, je dobré vědět o dopadech jiných variant na životní prostředí a volbu dělat i v těchto souvislostech.


Doporučujeme

  • Při výběru antikoncepce zvažte i její dopady na životní prostředí.
  • Hormonální antikoncepce je pohodlná a spolehlivá, ale má mnohé nežádoucí dopady.
  • Srovnatelnou spolehlivost mají mnohé nehormonální metody (bariérové - pesar, diafragma nebo nitroděložní tělísko), které jsou ale prakticky bez negativ.
  • Velmi spolehlivou antikoncepční metodou je sterilizace, která ale není vhodná pro každého.


Podrobný popis problému

Úplná a periodická abstinence

Úplná abstinence je jedinou naprosto spolehlivou metodou, bez vedlejších účinků a dopadů na životní prostředí. U periodické abstinence v plodných dnech (kalendářové metody, symptotermální, samovyšetřením děložního hlenu, změn na čípku apod.) se obvykle používají některé pomůcky. Vynechme kalendáře a tužky, jde hlavně o teploměr (elektronický nebo klasický), případně mikroskop na vyšetření struktury hlenu nebo slin. Z pohledu životního prostředí jde o metody bezproblémové, spolehlivost však maximálně závisí na uživatelích, pravidelném cyklu a disciplíně.


Přerušovaná soulož

Z principu věci zde sice není žádná zátěž pro životní prostředí, ale jde o metodu poměrně málo spolehlivou.


Prezervativ, kondom, ženský kondom - femidom

Doba, kdy se vyráběly z lněného plátna napuštěného olejem, zvířecích střívek nebo rybích měchýřů je pryč, z naprosté většiny se vyrábí z latexu. Jsou opatřeny práškovým povlakem, případně zvlhčujícím přípravkem (na bázi silikonu) a případně i spermicidem. Všechny jsou testovány na neprodyšnost.

Ženský kondom (femidom, je k dostání na eshopech i u nás) je obdoba klasického kondomu, ale vkládá se do pochvy. Nedoporučuje se používat oba současně, protože to zvyšuje riziko protržení. Vyrábí se rovněž z latexu a je o něco větší než prezervativy.

Oba se používají jednorázově, po použití je nutné je vyhodit (nikoliv do záchodu, nafouknutý kondom snadno ucpe potrubí). Množství použitého silikonu není velké, ale pokud připočítáme obaly, nejde o zanedbatelný odpad. Problémem může být alergie na latex, kterou někteří lidé trpí. Látky, kterými jsou ošetřeny, musí být testovány (často na zvířatech), takže čím jich je méně, tím lépe (platí zejména pro zbytečnosti typu parfémů, příchutí a barev). Většina kondomů obsahuje živočišnou bílkovinu kasein a nejsou tedy veganské.

Nicméně je to jediný prostředek chránící rovněž před sexuálně přenosnými chorobami a je dostupný prakticky všude.


Poševní pesar (diafragma), cervikální klobouček

Jde o bariérovou ženskou antikoncepční metodu. Pesar i diafragma se zavádí do pochvy a brání průchodu spermií. Obvykle se kombinují se spermicidem (chemická látka hubící spermie) nebo kontracepčním prostředkem (omezuje hybnost a vitalitu spermií, ale nehubí je, obvykle je méně agresivní). Diafragma je kroužek zpravidla z lékařského silikonu, vyrábí se v řadě velikostí. Tu správnou musí určit gynekolog měřením (ne všichni gynekologové toto měření nabízí a diafragmu znají). Má podobu mělké misky s pevným okrajem, která zakrývá čípek a uvnitř drží rozepřením o stěny pochvy. Cervikální klobouček skutečně připomíná čepičku a navléká se přímo na čípek (cervix). Vyrábí se ve třech velikostech (pro netěhotné, matky po vaginálním porodu a bez něj), pro určení velikosti není potřeba gynekologické vyšetření. Uvnitř drží jednak rozepřením o stěny pochvy, jednak podtlakem vytvořeným při zavedení. Zavedení je potřeba natrénovat a případně nechat zkontrolovat gynekologem (zejména u diafragmy), ale po jistém nácviku je to otázka několika minut. Diafragmy i kloboučky se vyrábí z lékařského silikonu a je možné je běžně koupit na internetu (cena je něco přes 1000 Kč). Bohužel mnoho gynekologů je nezná a odborná i populární literatura tyto metody marginalizuje.

Obě pomůcky lze nechat v těle delší dobu (až 48 hodin, dle typu a údajů výrobce). Po použití se vyjmou, umyjí, případně sterilizují stejně jako např. menstruační kalíšky. Podle frekvence používání vydrží jeden až dva roky. Nejsou vhodné po prodělaném syndromu toxického šoku, ale nevyvolávají ho. Při změnách na čípku je nutné se o vhodnosti těchto metod poradit s gynekologem.

Vzhledem k možnosti opakovaného používání vychází obě metody ve srovnávání velice dobře. Manipulace je snadná, jen o málo složitější než s menstruačním kalíškem. Spolehlivost je – při správné aplikaci – na úrovni hormonální antikoncepce ovšem bez nežádoucích účinků.


Vaginální hubka

Jde o malou houbičku z polyuretanu napuštěnou spermicidem, která se zavádí hluboko do pochvy. Současně mechanicky brání průchodu spermií a spermicid je hubí. Bohužel se mi nepodařilo zjistit bližší podrobnosti k užívání (jednorázové či opakované, trvanlivost) a na našem trhu zřejmě není dostupná.


Nitroděložní tělísko

Jedná se o malou tyčinku (s raménky nebo bez), která se zavádí přímo do dělohy a zůstává zde několik let. Může být kombinovaná s hormony, které se uvolňují z povrchu. Zavedení i vyjmutí provádí gynekolog, jde o malý zákrok. Z environmentálního hlediska jde o metodu bezproblémovou. Obvykle se nepoužívá pro mladé dívky a před porodem.


Hormonální antikoncepce

Princip je popsaný v nejrůznější literatuře a je založený na umělém podávání ženských hormonů (estrogenů, gestagenu), které se v těle běžně vyskytují, ale jejich dodáním lze zabránit vzniku těhotenství (brání prostupu spermií, vývoji děložní sliznice, ovulaci – účinky jsou různé a v různých kombinacích). Z pohledu životního prostředí je problém jednak ve formě podávání (a následných odpadech), jednak v účincích hormonů a jejich metabolitů, které se vyloučí z těla močí.

Z pohledu množství odpadů vychází nejlépe dlouhodobě aplikovatelné preparáty (podkožní tyčinky, injekce, nitroděložní tělíska s přídavkem hormonů, vaginální hormonální kroužky apod.), případně náplasti. Asi nejčastěji používané pilulky mají odpadovou stopu největší – blistry, krabičky.

Je potřeba si uvědomit, že hormonální antikoncepce je testovaná i na zvířatech, dělají se na nich studie účinnosti, vyvolávání chorob a poruch apod. A stále jsou vyvíjeny nové preparáty.

Dramatický dopad mají ale hormony, které se z těla vyloučí a dostanou se do vody. Zde mají neočekávané důsledky: ukázalo se, že samci ryb se díky nim mění v samice nebo hermafrodity. Z vody je nelze dokonale odstranit a pokud takto znečištěnou vodu pijí muži, nastávají značné problémy s plodností. Podrobně o problému pojednává dokumentární film Hormonální akvárium.

Kromě možných zdravotních rizik (není jich tak málo), je toto asi nejsilnější argument proti používání hormonální antikoncepce, zejména když existují jiné, srovnatelně spolehlivé metody.

Sterilizace

Při tomto zákroku se přeruší vejcovody nebo chámovody a tím je možnost početí snížena prakticky na nulu (možnost samovolné obnovy tu je, ale jde o raritu). Nově se testují různé varianty ucpání nebo sevření vejcovodů, které by umožnily obnovit plodnost, ale stoprocentní to není. Nejsou odstraněna varlata ani vaječníky, nejde o kastraci. Člověk se po zákroku nijak nemění (fyzicky, duševně), jde pouze o trvalou neplodnost. Zákrok je malý, ale nevratný, proto je vhodný pouze pro lidi, u kterých by otěhotnění představovalo velké riziko nebo si jsou naprosto jistí, že mají všechny děti, které si přáli. Dopady na životní prostředí jsou prakticky zanedbatelné, ale tato metoda není příliš rozšířená. Podléhá písemnému souhlasu a zákrok se provádí nejdříve za dva týdny po podání žádosti u lékaře (jedná se o povinnou zákonnou lhůtu na rozmyšlenou), pokud jde o sterilizaci ze zdravotních důvodů je minimální lhůta sedmidenní. Ze zdravotních důvodů je možné ji provést po 18. roce věku, z jiných důvodů po 21. roce.


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2015
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden STEP