Jak se měří zápach?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ovzduší, hluk, světelné znečištění

Úvod

Zápach je nepříjemný čichový vjem, před kterým se lze těžko bránit. Stížnosti na znečišťování ovzduší zápachem jsou běžné nejen v ČR, ale i v ostatním vyspělých státech. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Pokud nám tedy zápach ubírá na pohodě, škodí zároveň našemu zdraví.


Doporučujeme

  • Uvažujte při tvorbě územních plánů a povolování nových zdrojů znečištění o jejich dostatečné vzdálenosti od obytných zón kvůli případnému obtěžování zápachem
  • Účastněte se řízení při povolování nových průmyslových a zemědělských provozů a prosazujte přísné limity emisí pachových látek
  • Dejte podnět při obtěžování zápachem z konkrétního zdroje znečištění příslušnému oblastnímu inspektorátu České inspekce životního prostředí, oddělení ochrany ovzduší.
  • Neobtěžujte zápachem své okolí.


Podrobný popis problému

Vůně a pachy jsou čichové vjemy, které získáváme pomocí čichových receptorů. Jedná se o smyslovou informaci o chemickém složení vdechovaného aerosolu nebo plynu. Pachová jednotka je zjednodušeně řečeno koncentrace pachu, kdy je zápach čichově postižitelný. Počet pachových jednotek udává, kolikrát se musí 1 m3 vzduchu naředit, aby zápach nebyl cítit. Jde o přesné ředění sledovaného vzorku pachu čistým vzduchem až k hranici čichového prahu zjištěného měřícími osobami.

Stížnosti na obtěžování obyvatelstva pachem jsou běžné ve většině hospodářsky vyspělých států, což je známkou jistého komfortu. Toužíme po čím dál vyšší spotřebě, ale bez zápachu.

Zdrojem zápachu může být průmysl potravinářský (např. jatka, zpracování ryb, pekárny, udírny), chemický, papírenský či dřevařský, čistírny odpadních vod, doprava, skládky nebo i komíny rodinných domů (lokální topeniště) či jiné zdroje.

Pokud je člověk vystaven obtěžujícímu zápachu, mohou se u něj projevit žaludeční problémy, nechutenství, zvracení apod. Podle některých hypotéz může dlouhodobě obtěžující zápach ovlivnit náladu a emoce lidí, ale také imunitní a endokrinní systém, v extrémním případě může i druhotně poškodit kardiovaskulární systém v důsledku psychického vypětí a stresu.

Citlivost čichu

Citlivost člověka k intenzitě pachu je zásadně závislá na použité látce. Člověk mnohdy rozpozná čichem tak nepatrná množství voňavých nebo páchnoucích látek, která se nedají rozpoznat ani nejjemnější chemickou analýzou. U některých látek může člověk rozeznat i 1 díl pachové látky na 50 miliard dílů vzduchu. Odhady ve vnímání pachů se různí, ale udává se, že netrénovaný člověk rozeznává asi 4 000 pachů, trénovaný až 10 000 pachů, profesionální odborníci na testování voňavek nebo míšení whisky dokáží rozlišovat až 100 000 různých vůní.

Způsoby měření zápachu

Fyzikálně chemické a analytické postupy Měření pachu klasickými analytickými metodami v současnosti již nebývá účinné, protože zapáchající látky se vyskytují ve velmi nízkých koncentracích, často pod hranicí detekce analytických přístrojů.

Olfaktometrické metoda

Vzorky vzduchu s pachovými látkami se odebírají do vzorkovacích vaků o objemu 15 l. Vybrané skupině posuzovatelů je předkládán vzorek vzduchu, který je ve známém poměru smíšen se vzduchem. Zařízení umožňující toto zkoumání se nazývá olfaktometr. Princip tohoto měření spočívá v přesném ředění sledovaného vzorku pachu čistým vzduchem až k hranici čichového prahu zjištěného měřícími osobami.

Dotazníková šetření

Jedná se o statistickou metodu pro průzkum obtěžování obyvatelstva zápachem podle normy ČSN 83 5030. Vybraní místní obyvatelé jsou při ní systematicky a opakovaně dotazování na své pocity při vnímání pachu v určeném časovém intervalu. Výsledky za delší časové období jsou zpracovány statisticky.

Měření v pachové stopě

Tato metoda vychází z normy ČSN 83 5031 a je vhodná pro zjištění okamžitého stavu. Posuzovatelé přichází na stanoviště a hodnotí kvalitu venkovního ovzduší pravidelným vdechováním po stanovenou dobu. Přípustná míra obtěžování zápachem je překročena, jestliže je zápach vnímán jako obtěžující u více než 5% sledované populace žijící ve městech vybrané náhodným výběrem po více než 2% sledované doby při periodickém sledování a u více než 15% sledované populace žijící na venkově vybrané náhodným výběrem po více než 10% sledované doby. V případě jednorázového měření obtěžování zápachem nesmí koncentrace pachových látek překročit 3 pachové jednotky.

Elektronický nos

Podobně jako u lidského či zvířecího čichového orgánu obsahuje toto zařízení velké množství miniaturních senzorů. Chemické receptory zvětšují nebo zmenšují objem podle toho, zda se ve vzduchu nacházejí stopy určité látky. Změny velikosti každého čidla pak vyhodnocuje elektronika, která obratem sdělí údaje o složení vzduchu či jiného plynu. Přístroj dokáže reagovat i na stopová množství některých látek.

Základní metody čištění ovzduší od zápachu

  • biologická oxidace
  • chemické praní
  • zemní, půdní filtr
  • adsorpce na pevném loži, např. adsorpce na aktivním uhlí
  • fyzikálně-chemické způsoby oxidace
  • fotokatalytická oxidace - kombinuje fotooxidaci za působení UV světla a katalytickou oxidaci

Rozptylové studie

Rozptylové studie slouží k výpočtu škodlivin, a tedy i zapáchajících látek, na základě proudění větrů a reliéfu krajiny.  Metodika výpočtu znečištění ovzduší vychází z nejnovějších dostupných poznatků, umožňuje výpočet znečištění ovzduší plynnými látkami a prachem z bodových, liniových a plošných zdrojů. Takto je možné vyhodnotit místa s převládajícím vlivem určitých zdrojů znečištění.


Související odkazy


Legislativa


Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší přistupuje k problematice pachových látek zcela odlišným způsobem, než předchozí zákon č. 86/2002 Sb.

V ustanovení § 2 písm. b) zákona je definována znečišťující látka, jako "látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem".

Podle nové právní úpravy tedy znečišťující látky v sobě zahrnují i látky, které obtěžují zápachem (tj. pachové látky). Na základě takto širokého vymezení se všechny nástroje zákona o ochraně ovzduší určené k regulaci znečišťujících látek vztahují i na regulaci zápachu.

Pachové látky z tohoto důvodu nejsou v zákoně upraveny speciálně, ale uplatňuje se na ně obecná úprava nástrojů k regulaci znečištění a znečišťování.

Obtěžování zápachem je možno regulovat především závaznými podmínkami provozu stanovených v povolení zdroje. V rámci povolení provozu a provozního řádu, který je součástí povolení, může orgán ochrany ovzduší stanovit konkrétní technické podmínky provozu, vedoucí ke snížení emisí pachových látek.

Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší jsou specifické emisní limity stanoveny buď pro jednotlivé typy stacionárních zdrojů vyhláškou č. 415/2012 Sb. nebo je může stanovit krajský úřad v povolení zdroje. Zákon tak umožňuje, aby krajský úřad v povolení zdroje stanovil i specifické emisní limity, které nejsou uvedeny ve vyhlášce, tedy i specifické emisní limity na pachové látky.

Důležitou roli v prevenci obtěžování zápachem má fáze územního plánování a následné umisťování a povolování zdrojů. Nevhodné umístění zdroje blízko obytné zástavby se může stát příčinou mnoha stížností na zápach.

U zdrojů již existujících na základě § 13 zákona, dojde-li ke změně okolností, které byly rozhodné pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního zdroje, je možné provést změny v povolení, mimo jiné i uložením specifických emisních limitů na pachové látky.

Je-li občan obtěžován zápachem z provozu zdroje znečišťování ovzduší, může podat podnět na místně příslušný oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí, která je dle zákona o ochraně ovzduší kompetentní k provádění kontrol na zdrojích znečišťování ovzduší a k ukládání nápravných opatření či pokut v případě porušování zákonných požadavků ze strany provozovatele zdroje.


Další čtení


Autor a rok revize Jana Krátká, 2014
Kontakt kratka@eckralupy.cz
Webové stránky ekoporadny Ekologické centrum Kralupy nad Vltavou