Jak se třídí a recykluje hliník?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Odpady

Úvod

Hliník je v posledních letech stále více využívaným obalem pro nápoje (zejména pivo, ale např. energetické nápoje se v jiných obalech prakticky neprodávají). Najdeme ho i v mnoha jiných výrobcích – od staniolu na čokoládách a víčka jogurtů po příbory, mlékárenské konve, sudy a řadu jiných. Hliník je dobře využitelný na mnoho způsobů, je však velmi energeticky náročný při výrobě a tenkostěnný hliník se téměř neseparuje a nerecykluje.


Doporučujeme

  • Vzhledem k velké energetické náročnosti na výrobu i recyklaci je vhodné se hliníku co nejvíce vyhýbat (platí zejména pro nápoje v plechovkách, kde existuje plnohodnotná ekologičtější alternativa – láhve, nejlépe skleněné a vratné).
  • Zjistěte, zda ve vaší blízkosti nefunguje sběrna, která by vykupovala i tenkostěnný hliník; často ho sbírají ekoporadny či kroužky ochránců přírody.


Podrobný popis problému

O hliníku

Hliník – lat. Aluminium, označení Al – je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi, kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi. Pro tyto své vlastnosti našel uplatnění i v domácnostech a v potravinářském průmyslu jako vhodný obalový materiál.

Hliníkové nádobí v obchodech už neuvidíte, nahrazuje je nádobí nerezové. Aluminium je pokládáno za možnou příčinu několika chorob, např. Alzheimerovy, některých těžších forem kloubních zánětů, ba i některých typů nádorů. Jednoznačný důkaz ale není k dispozici. Je však známo, že je nevhodné do hliníkových nádob dávat kyselé potraviny a nápoje po delším období.


Hliník jako obalový materiál

je stále módní – hliník brání přístupu světla a prostupu pachů; potkáváme ho ve formě obalu čokolád, víčka kryjícího kelímek s jogurtem, šlehačkou a dalšími mléčnými výrobky, víčka zavařovacích sklenic, vaničky, ve které v obchodech můžete koupit paštiku a další masné výrobky, plechovku na pivo či energetické nápoje, v hliníkové fólii, kterou lze oddělit od papírové části, najdete i kostku másla či tvaroh.

V žádné z dostupných statistik se nedá dočíst, kolik přesně hliníku skončí v komunálním odpadu od každého obyvatele České republiky ročně. Odhaduje se, že by se mohlo toto číslo pohybovat u hodnoty 1,2 kg, znamená to tedy, že ročně u nás vyprodukujeme zhruba 12 000 tun recyklovatelného materiálu, který končí na skládkách. Přitom je získávání hliníku z bauxitové rudy velmi energeticky náročné. Kromě toho s sebou nese výroba – jako každá jiná – vypouštění škodlivin do ŽP. Varující je i katastrofa v maďarské továrně, kde jedovaté kaly z výroby hliníku zaplavily několik obcí.


Je možné hliník sbírat?

Zatímco se sběrem a opětným využitím hliníku ve formě větších kusů (kuchyňské nádobí, lyžařské tyčky apod.) není problém, spíše naopak: je žádaný v každém podniku zabývajícím se sběrem surovin. Se sběrem a opětným uplatněním tenkostěnného hliníku (takové je odborné označení pro jogurtová víčka a plechovky) obtíže jsou. Pomalu se to ovšem mění, v některých městech (Brno, Ostrava i další) se hliník začíná sbírat, dává se do určených kontejnerů na tříděný odpad (spolu s papírem nebo plasty) a na dotřiďovací lince se folie vyberou a pošlou k recyklaci. Hliník často sbírají ekoporadny nebo centra ekologické výchovy - zeptejte se toho svého. Hliník vykupují i některé sběrny, ale obvykle chtějí větší množství. Pro odkládání vysbíraného hliníku můžete využít i sběrných středisek odpadů, které jsou ve většině měst. Zde sice nedostanete na sesbírané množství zaplaceno, ale může vás hřát pocit, že hliník nepřijde vniveč.


Jaké jsou možnosti zpracování tenkostěnného hliníku?

Jednou z možností zpracování je drcení, zbavování laků a barev a výroba hliníkového prášku a granulí. Tento polotovar se pak uplatní jako redukční činidlo při výrobě oceli. Tento postup uplatňují v praxi ve firmě Alutherm CZ s.r.o. v Mníšku pod Brdy (www.alutherm.cz).

Jiná cesta zpracování je slisování fólií, které pak umožní přetavení na hliníkovou slitinu či granule. I tento způsob výroby s sebou nese úskalí: při tavení mnohou vznikat – v kombinaci s barevnými potisky – sloučeniny dioxinů, látky, které jsou zdraví člověka velmi nebezpečné. Tento postup využívá firma EkoMetalrecycling z Rýmařova (www.erben-ekometal.cz). Podnik má sběrny řadě měst, po domluvě je možný odvoz většího množství přímo ze škol a domácností.


A jak hliníkový obal bezpečně poznáme?

Že je obal hliníkový poznáme podle symbolu tří šipek a uvnitř číslo 41 či pod šipkami označení ALU. K odlišení, zda je obal opravdu hliníkový, nám pomůže magnetka - odliší, zda je obal z železného kovu (magnetismus působí) či z hliníku (magnetismus se neuplatní). Také ne všechno, co se hliníkově třpytí, je možné sbírat: pokud při zmáčknutí obalu, který je hliníkově stříbrný, se po uvolnění obal opět vrátí do svého původního tvaru, je v něm zastoupení hliníku tak malé, že není možné tento obal dále zpracovávat (např. obaly od kávy, müsli tyčinek). Zpracovatelským firmám také pomůže, pokud obal očistíte od zbytku potravin i papírových nálepek.


Přehledový seznam:

Sbírat

  • nápojové plechovky
  • použité fólie od jogurtů, termixů, rybích salátů, sýrů
  • šroubovací uzávěry (nekorunkové) od alko i nealko nápojů, omnia víčka ze zavařovaček
  • kalíšky od svíček (zbytky vosku nevadí, ale vyjměte plíšek, který drží knot – obvykle je železný)
  • obaly od paštik
  • tuby od léčiv, celohliníkové blistry (často jsou s plastem (pozná se to při roztržení), ty dávejte do směsného odpadu)
  • folie z čokolád
  • sprejové nádobky (často jsou kombinované se železem – vyzkoušejte magnetem)
  • hliníkové nádobí a příbory (např. papiňáky, ešusy, vidličky, lžíce, nikoli však nože)
  • žaluzie
  • plechy
  • soudky
  • konve,stanové konstrukce
  • lehátka
  • apod.


Nesbírat

  • folie spojené s papírem a plastem (obaly od žvýkaček, vnitřní obal cigaretové krabičky, pytlíky od kávy, polévek, obaly od sušenek, arašídů, mražených krémů, obaly od trvanlivého mléka v krabicích)
  • nádoby nebo jiné předměty kombinované s železnými či jinými prvky
  • apod.


Související odkazy


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2014
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden