Je kůže ekologický materiál?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ekospotřebitel, nakupování

Úvod

Kůže i kožešiny jsou přírodní materiál. Právě proto ale musí být velmi složitě zpracovány a ošetřeny, aby nepodlehly přirozenému rozkladu, který začne okamžitě po smrti zvířete. Tento rozklad je výrazně pomalejší u neživých částí zvířat (např. chlupů, ze kterých se dělá plst, a které se tolik neošetřují). Kůže a kožešiny pochází z hospodářských zvířat (hovězí dobytek, prasata, ovce, kozy atd.), divoce žijících zvířat (srnčí, jelení, divoká prasata, velké i malé šelmy, bobři, plazi, rybi i ptáci) nebo zvířat chovaných účelově kvůli kožešině (činčily, nutrie, lišky, norek americký). Použitím kůže z hospodářských zvířat se dokonaleji zužitkuje jejich tělo, chov a lov zvířat za účelem získání kůže je výrazně problematičtější po stránce environmentální a etické.


Doporučujeme

  • Vyhněte se používání pravých kožešin.
  • Zvažte využívání kožených výrobků, bot, opasků, kabelek apod. Zpravidla lze za ně najít odpovídající nekoženou náhradu.
  • Kůže je přírodní materiál, ale vzhledem ke způsobu získávání (zejména u kožešinových zvířat) a chemickém zpracování není environmentálně ani eticky vhodný.


Podrobný popis problému

Jak a proč se kůže zpracovává?

Většina informací se logicky týká zpracování kůží i kožešin i když je ve většině textů použit pouze termín kůže. Není cílem rozebírat technologické postupy a odlišnosti, ale vypíchnout zásadní informace a popsat případné problematické body. Pro bližší informace týkající se technologie a postupů zpracování doporučujeme literaturu v sekci Další čtení.

Kůže je přirozenou součástí zvířecího těla a bezprostředně po jeho smrti se začne rozkládat, degradovat. Většina technologických postupů při zpracování kůží má tomuto rozkladu zabránit nebo jej zpomalit. Stažená kůže by bez ošetření shnila, napadli by ji škůdci nebo by seschla a ztvrdla.

Kůže přirozeně obsahuje značné množství vody. Během zpracování (činění) je tato voda nahrazena činícími látkami přírodního původu (třísla, tuk, kamenec) nebo chemickými činidly (nejčastější chromové činění).

Při zpracování se kůže zbaví chlupů, odstraní se tuk, blány a vaziva. V dalším stupni se kůže namočí a louží (v hydroxidech) vyperou a odvápní, k tomu se používají kyseliny (chlorovodíková, sírová, orthoboritá, mléčná, octová) a chlorid nebo síran amonný. Mořením kůže získává měkkost v enzymatické lázni, poté se nasolí a vyčiní tříslem, chromovými sloučeninami (nejběžnější postup v moderním zpracování) nebo tukem. Nakonec se kůže barví, mažou tuky nebo oleji (rostlinnými, živočišnými i minerálními), napouští látkami, které určují finální vlastnosti (impregnace silikonovými oleji, močovinoformaldehydové pryskyřice pro plnění atd.). Chemicky zpracovaný materiál se srovná do plochy, vyrovnají se záhyby, brousí se nebo štípe, někdy se finálně ošetřuje povrch (kaseinem, šelakem, vinylem, hladí se, leští, natírá tukem). Teprve po tomto zpracování je kůže připravená k výrobě oděvů nebo obuvi.

Na zpracování jednoho kilogramu kůže je potřeba si 70 litrů vody a řada chemikálií včetně nebezpečných (chromové sloučeniny, louhy atd.).


Co všechno je kůže?

V kožedělném průmyslu se používá řada termínů, které často nejsou obecně známé a lidé často neví, co si pod nimi představit. Některé z nich jsou vysvětlené níže. Některé materiály označují grafické symboly, viz tabulka.

Piktogramy kuze wiki.png

useň – vyčiněná kůže, s chlupy nebo bez chlupů

vláknitá useň – přírodní kůže, která byla mechanicky nebo chemicky rozložená na drť a vlákna, poté se chemicky spojuje

syntetická useň – umělý materiál, koženky, poromery

krupon – vyseknutá nejkvalitnější část kůže (ze hřbetu a boků zvířete)

koženka – syntetický materiál, vyrábí se z polyvinychloridu a polyuretanu, nanáší se na textilní podklad

velur, semiš (zámiš) – useň broušená po rubové straně

nubuk - useň z vnější strany hovězí kůže (štípaná v tloušťce) upravená broušením do povrchu s jemnou texturou („jemně chlupatý“)

štípaná kůže, štípenka – kůže rozdělená v tloušťce, sjednocuje se tak síla materiálu a zrychluje činění (tenčí kůží činící látky snadněji pronikají)


Z jakých zvířat se kůže a kožešiny získávají

Kůže z hospodářských zvířat: hovězina, vepřovice, teletina (z telat živených dosud mlékem), kozinka, koník (z hříbat), lze se setkat i s kožešinami ze psů a koček, ale jejich dovoz do EU je zákázán.

Kůže zvířat chovaných pro kožešinu: vačice, činčila, sobolina (sobol sibiřský), mink (norek americký), liška (různé druhy).

Kůže a kožešiny divokých zvířat: kenguru a valaby (klokaní), zaječina, veverka, bobr, bizam (ondatra pižmová), velké kočky, vlk, kuna, hermelín (lasice hranostaj), jezevec, síl (lachtan), tuleň, pštros, plazi, krokodýli, ryby.


V čem může být problém

Chov zvířat

U hospodářských zvířat kožedělné využití zvýší výtěžnost zvířete a dále ospravedlní jeho chov a smrt. U kůží neexistuje certifikace původu podle typu zemědělství (např. bio), valná většina kůží je tedy nutně z konvenční produkce. Ve světě jsou využívány i kůže kočičí a psí, jejich dovoz do Evropské unie je zakázán od roku 2008.

V případě zvířat chovaných čistě kvůli kožešině tu jsou přinejmenším dva silné argumenty, proč tento chov neprovozovat. Jednak jsou zvířata chovaná v extrémních podmínkách – stísněné prostory, drátěné klece s drátěnou podlážkou (aby si neušpinila kožešinu), velké množství zvířat chovaných těsně vedle sebe představuje pro samotářské druhy (lišky a další) celoživotní stres. K tomu se přidává zabíjení zvířat čistě jen kvůli kožešině, která má funkci pouze luxusního oblečení nebo doplňku, nejde o nezbytnou věc. Zabíjení se provádí tak, aby nebyla poškozená kožešina – elektrickým proudem, otravou plynem (oxidem uhličitým nebo uhelnatým, případně dalšími), někdy zlomením vazu. Druhým argumentem je to, že zvířata z těchto chovů často utečou a mohou vytvářet stabilní divoké populace v místech, kde se nikdy nevyskytovaly. To se u nás stalo u nutrie (původem z Jižní Ameriky), ondatry (ze Severní Ameriky), norka americký (ze Severní Ameriky, vytlačuje původního norka evropského).


Lov volně žijících zvířat včetně nelegálního

Celá řada druhů divokých zvířat je ohrožená právě kvůli lovu pro kůže a kožešiny. Z našich druhů můžeme zmínit bobra (byl vyhuben a opět vysazen) loveného zejména pro kůži, srst a maso. Lovem pro luxusní kožešiny jsou nejvíce ohroženy velké šelmy – např. sněžný levhart irbis, opice gueréza pláštíková, tuleni (zabíjí se malá mláďata s bílou srstí). Při lovu zvířat na kožešinu se používají metody, které kožešinu nepoškodí, ale jsou velmi drastické – třeba lov do čelisťových pastí nebo sklopců, kde zvíře často zemře na následky zranění, vyčerpání nebo hladu. Tuleni jsou ubíjeni klacky.


Chemikálie – ve výrobcích, při zpracování

Jak bylo uvedeno výše, zpracování kůží a kožešin vyžaduje velké množství prostředků a to včetně vysoce toxických a rizikových. Ty mohou zůstávat i ve finálních výrobcích, zejména u těch levnějších s nízkou kvalitou. Značný obsah toxických látek byl zjištěn při testu dětského oblečení s kožešinou.


Legislativa


Další čtení

  • Štefan Haviar et. al. Textilní zbožíznalství. Kůže, usně, kožešiny a kožené výrobky. Technická univerzita v Liberci. Liberec, 2006. ISBN: 80-7372-144-9


Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2016
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden STEP