Je možné doma chovat volně žijícího živočicha (např. dravce, kunu, kavku, rosničku)?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Zvířata, divoká zvířata, ochrana zvířat

Úvod

Chov volně žijících živočichů – jinými slovy chov divokých zvířat v zajetí místo například psa, kočky či morčete je velmi problematickou záležitostí. Divoké zvíře, i když je chováno od mláděte v lidských rukou, stále si během svého života udržuje své přirozené (divoké) prvky chování, což může v domácím chovu činit nemalé problémy. Chov takového zvířete není jednoduchý ani z legislativního hlediska.


Doporučujeme

  • Chov divokých zvířat v zajetí je velmi náročný legislativně i po praktické stránce. Pokud nejde např. o zraněné nebo trvale handicapované zvíře, tak je lepší je nechat v přirozených podmínkách.
  • Pro chov je potřeba splnit řadu požadavků, chov povoluje veterinární správa, u chráněných druhů pak orgány ochrany přírody.
  • Nelze si trvale ponechat zvíře z přírody, i když jde o zvíře poraněné.
  • Na exotické druhy se vztahuje tzv. Washingtonská konvence, která omezuje obchodování s vzácnými druhy živočichů. Některé tyto druhy totiž lov a prodej už málem vyhladil.


Podrobný popis problému

Chovat doma bez povolení zvíře z volné přírody je možno pouze za předpokladu, není-li:

  • zvěří
  • ptákem
  • zvláště chráněným živočichem
  • tažným živočichem
  • druhem zvířete vyžadujícího zvláštní péči
  • opuštěným zvířetem
  • zvířetem chráněným úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES úmluva).


Splnit všechny výše uvedené předpoklady pro chov divokého zvířete je obtížné, lze to s živočichy především ze skupiny hlodavců nebo bezobratlých. Vzhledem k problematickým prvkům chování a možným nemocem přenosných ze zvířete na člověka není u každého zvířete chov divokých zvířat v zajetí doporučován. Výjimkou může být dochování trvale handicapovaného živočicha předaného ze Záchranné stanice pro živočichy, samozřejmě ale se souhlasem orgánu ochrany přírody. Z takového jedince však nikdy nebude domácí mazlíček.

Zvěř

Živočichové mysliveckým zákonem zařazení do kategorie zvěř jsou v majetku mysliveckých sdružení, takže všechnu nalezenou zvěř (zdravou i zraněnou) je občan povinen odevzdat místnímu mysliveckému sdružení. Vyplývá to ze zákona o myslivosti. Ponechat si nalezenou zvěř je možné pouze po dobu nezbytně nutnou pro její ošetření nebo poskytnutí první pomoci. Ne však déle než 28 dní.

Chov zvěře v zajetí je možný jen se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. K žádosti o udělení souhlasu předkládá žadatel vyjádření veterinárních orgánů a orgánů na ochranu zvířat proti týrání k navrhovaným podmínkám chovu. Souhlasu není třeba, jde-li o chov zvěře v zoologické zahradě zřízené obcí nebo krajem nebo jde-li o držení a chov loveckých dravců. Ponecháte-li si doma zajíce, srnku, muflona, prase divoké, králíka divokého, lišku, kunu, jezevce a řadu dalších zvířat, dopouštíte se pytláctví. Jedná se o porušení mysliveckého zákona 449/2001 Sb.. Totéž platí o nalezeném mrtvém zvířeti. I nálezy mrtvých jedinců je třeba oznámit příslušnému mysliveckému hospodáři, případně obecnímu úřadu nebo policii.


Chráněný živočich

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny zakazuje chovat v zajetí zvláště chráněné živočichy. V § 50 odst. 2 je stanoveno, že je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Takže ten, kdo si ponechá sovu pálenou, ostříže, plcha, veverku, vydru, netopýry či jiná chráněná zvířata, poruší výše zmíněný zákon a hrozí mu pokuta včetně zabavení zvířete. Výčet chráněných živočichů je stanoven č. 395/1992.

Zvláště chráněné živočichy neschopné v důsledku zranění nebo jiných okolností samostatné existence v přírodě lze držet v zajetí bez povolení po dobu nezbytně nutnou k ošetření nebo poskytnutí první pomoci, ne však déle než 28 dní. Pokud si ošetření vyžádá dobu delší než čtyři týdny (tj. 28 dní), oznámí osoba, která se živočicha ujala, tuto skutečnost příslušnému krajskému úřadu. Dlouhodobě držet chráněného živočicha v soukromém chovu je možné pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody, který pro tuto žádost vydá výjimku. Nález i uhynulého jedince je třeba hlásit příslušnému orgánu ochrany přírody nebo obecnímu úřadu.

Běžný živočich

Zákon na ochranu přírody obecně chrání i všechny volně žijící živočichy. Chrání je „před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci“. Odchytit volně žijícího živočicha dle naší legislativy může pouze osoba mající k odchytu oprávnění a pádný důvod, takže ne samotný občan. Zákon dále zakazuje vybírání hnízd (mláďata, vejce) a zakazuje rušit živočichy při hnízdění. Zákon také v § 5a chrání všechny volně žijící ptáky před odchytem, rušením, držením v zajetí a dalšími vyjmenovanými činnostmi. Ježka, který by jinak nepřežil zimu, tedy doma ubytovat můžete.

Chráněna jsou také migrující zvířata.


Chov druhů vyžadujících zvláštní péči

Chov druhů zvířat vyžadujících zvláštní péči je upraven zákonem č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění a vyhláškou č. 411/2008 Sb., kterou se stanoví druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení orgánu veterinární správy příslušného podle místa chovu zvířete.

CITES druhy a obchod s chráněnými druhy

Mezinárodní obchod s atraktivními druhy rostlin a živočichů v průběhu minulých století dovedl tyto druhy na pokraj vyhubení. Aby se zabránilo úplnému vymizení některých druhů, v roce 1973 byla ve Washingtonu uzavřena mezinárodní úmluva, jež omezovala obchod s chráněnou přírodou téměř celosvětově. Cílem konvence, ke které Československo přistoupilo jako 114. země až roku 1992, bylo zajistit kontrolu obchodu s ohroženými zvířaty, rostlinami a jejich produkty.

Úmluva upravuje pravidla pro mezinárodní obchod s ohroženými druhy fauny a flóry, který je jednou z hlavních příčin vymírání velkého počtu volně žijících druhů. Úmluva byla zakotvena v zákoně č. 114/1992 Sb. Po vstupu České republiky do Evropské unie se postupuje podle předpisů Evropského společenství, které do naší legislativy zavádí zákon č. 100/2004 Sb.o obchodování s ohroženými druhy. Tento zákon vedle obchodu také upravuje podmínky při držení jedinců chráněných mezinárodní úmluvou. Především je to registrované držení a převoz CITESových jedinců.

Není možné držet CITES jedince bez registrace.


Související odkazy


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2014
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden STEP