Které škodliviny znečišťují ovzduší?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ovzduší, hluk, světelné znečištění

Úvod

Mezi základní znečišťující látky se řadí oxidy dusíku, oxid siřičitý, tuhé znečišťující látky, oxid uhelnatý, těkavé organické látky a amoniak. Další specifické látky vypouštěné do ovzduší závisí na typu výroby. Souhrnné informace o množství vypouštěných látek do ovzduší a kvalitě ovzduší naleznete na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Informaci o látkách, které vypouští konkrétní provozy, naleznete v na Integrovaném registru znečišťování.


Doporučujeme

  • Šetřete energií
  • Zvažte možnost využití obnovitelných zdrojů energie (sluneční, větrná, biomasa, tepelná čerpadla)
  • Dávejte přednost veřejné dopravě před osobní automobilovou (hlavně ve městech)
  • Vyhýbejte se místům se silným automobilovým provozem
  • Dobře větrejte místnosti s plynovými spotřebiči (např. kuchyň při vaření), kopírkami, laserovými tiskárnami
  • Nekuřte a vyhýbejte se zakouřeným prostorám


Podrobný popis problému

Kvalita ovzduší v daném regionu záleží jednak na množství látek, které zde vypustí výrobní závody, domácnosti, dopravní prostředky, jednak na množství látek, které se do dané lokality dostanou transportem z jiných oblastí v závislosti na povětrnostních podmínkách, reliéfu krajiny apod.

Emisemi rozumíme množství látek, které vypouští do ovzduší jejich zdroje, imisemi rozumíme obsah nežádoucích látek ve vzduchu, který nás obklopuje, a který na nás působí. Koncentraci škodlivin v ovzduší reguluje zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb.. Podrobnosti specifikují prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu. Vyhláška č. 415/2012 Sb. upřesňuje, kolik čeho mohou vypustit regulované provozy (tzv. emisní vyhláška), vyhláška č. 330/2012 Sb. specifikuje imisní limity.

Pro ochranu zdraví lidí jsou stanoveny imisní limity pro oxid siřičitý, oxid dusičitý, oxid uhelnatý, benzen, prachové částice do 10 µm (PM10) a do 2,5 µm (PM2,5), olovo a troposférický ozon. Dále jsou stanoveny imisní limity pro celkový obsah znečišťujících látek v částicích PM10. Jedná se o limit pro arsen, kadmiun, nikl a benzo(a)pyren. Pro ochranu ekosystémů jsou stanoveny limity pro oxid siřičitý, oxidy dusíku a přízemní ozon. Vyhláška specifikuje, jakým způsobem se úroveň znečištění vyhodnocuje.


Informace o základních znečišťujících látkách

Oxidy dusíku

Oxidy dusíku vznikají spalovacími procesy (elektrárny, hutě, teplárny, domácí topeniště, automobily) a průmyslovou produkcí (výroba kyseliny dusičné…).

Nejvýznamnějším z oxidů dusíků je oxid dusičitý NO2. Jedná se o dráždivý plyn. Způsobuje mírné až středně těžké záněty průdušek nebo plic. Popisuje se i snížení imunity, zvýšení výskytu akutních respiračních onemocnění. Při vyšších koncentracích může dojít k plicnímu otoku s rizikem smrti. Nejcitlivější skupinou jsou astmatici a bronchitici. Nejnižší pozorovaná úroveň ovlivňující funkci plic byla 30-ti minutová expozice NO2 o koncentraci 560 µg.m 3.

Koncentrace 5ppm (1 ppm = 1,88 mg.m-3) je znatelná čichem, koncentrace v úrovni 10 až 20 ppm již výrazně dráždí. Imisní limit (pro ochranu zdraví lidí) pro průměrné 1 hodinové koncentrace oxid dusičitý je 200 µg.m-3 a pro průměrné roční koncentrace 40 µg.m-3. Imisní limit (pro ochranu ekosystémů) pro oxidy dusíku pro průměrné roční koncentrace je 30 µg.m-3. Oxidy dusíků se podílejí na vzniku kyselých dešťů a letního i zimního smogu


Oxid siřičitý

Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv. Vdechovaný oxid siřičitý se vstřebává převážně v horních cestách dýchacích, jen málo se dostává až do plic. Hlavní účinek je dráždivý, vysoké koncentrace mohou způsobit otok hrtanu a plic. Menší akutní expozice vedou k bronchitidám a zánětům spojivek. Dlouhodobá expozice může vést k chronickému zánětu průdušek s následnou rozedmou plic.

Při běžných koncentracích kolem 100 µg.m-3 oxid siřičitý dráždí oči a horní cesty dýchací. Při koncentraci 250 µg.m-3 dochází ke zvýšení respirační nemocnosti u citlivých dospělých i dětí. Koncentrace 500 µg.m-3 vede k vzestupu úmrtnosti u starých chronicky nemocných lidí. Imisní limit (pro ochranu zdraví lidí) pro průměrné 1 hodinové koncentrace je 350 µg.m-3, pro průměrné denní koncentrace je 125 µg.m-3. Imisní limit pro ochranu ekosystémů je 20 µg.m-3 pro průměrnou koncentraci za zimní období.


Oxid siřičitý se podílí na vzniku kyselých dešťů a zimního smogu.


Tuhé znečišťující látky (prach)

Ukládaní tuhých částic v dýchacích cestách závisí na jejich velikosti a způsobu dýchání (při dýchání ústy roste počet částic usazujících se až v plicních sklípcích). Na prachové částice mohou být navázány látky, které negativně ovlivňují zdraví (např. těžké kovy, polyaromatické uhlovodíky).

Imisní limit (pro ochranu zdraví lidí) je stanoven pro suspendované částice frakce PM10 a to pro průměrné denní koncentrace 50 µg.m-3 a pro roční 40 µg.m-3. Pro částice frakce PM2,5 je stanoven roční limit 25 µg.m-3.


Oxid uhelnatý

Oxid uhelnatý pochází z výfukových plynů, vzniká při nedokonalém spalování fosilních paliv, v metalurgii, koksárenství, při výrobě energie, při lesních požárech. Oxid uhelnatý se dobře vstřebává v plících a přechází do krve. Váže se na hemoglobin (asi 200 – 300 krát rychleji než kyslík) za vzniku karboxyhemoglobinu a způsobuje tak nepřímo zadušení. Míra vstřebání oxidu uhelnatého závisí na jeho koncentraci, intenzitě tělesné námahy během expozice, tělesné velikosti, stavu plic a atmosférickém tlaku. Postihuje především orgány citlivé na dostatek kyslíku – srdce a mozek. Může způsobit poškození plodu. Příznaky otravy CO jsou bolesti hlavy a závrať, při vyšších koncentracích srdeční obtíže, malátnost, až po riziko komatu a smrti.

Imisní limit (pro ochranu zdraví lidí) je stanoven jako maximální denní osmihodinový klouzavý průměr v hodnotě 10 mg.m-3.


Přízemní ozon

Přízemní ozon je typickým produktem letního smogu. Nezaměňujme jej s ozonem stratosférickým, který se nachází ve výšce cca 10 – 12 km nad zemským povrchem a vytváří tzv. ozónovou vrstvu.

V předprůmyslové době měl ozon průměrnou koncentraci 20 až 40 µg.m-3. Dnes se jeho průměrná koncentrace na severní polokouli pohybuje od 80 do 100 µg.m-3. Za nepříznivých podmínek v letních měsících vystoupí koncentrace vysoko nad 250 µg.m-3.

Čichová prahová hodnota je asi 40 µg.m-3, vlivem adaptace tuto koncentraci už necítíme. Asi po jedné hodině zvýšených koncentrací kolem 100 µg.m-3 ozonu se u části obyvatelstva dostavují bolesti hlavy a podráždění očí. Od 200 µg.m-3 se již aktivuje lidský imunitní systém.

Protože podle zkušenosti bývají rizikové skupiny obyvatelstva (např. astmatici) negativními vlivy prostředí postiženy silněji, musejí pro člověka přípustné ozonové koncentrace ležet hluboko pod 200 µg.m3.

V ČR jsou pro koncentraci ozonu stanoveny tyto imisní limity: pro ochranu zdraví lidí - maximální denní osmihodinový klouzavý průměr 120 µg.m-3. Definice imisního limitu pro ochranu vegetace u troposférického ozonu je poněkud složitější a vyplatí se nahlédnout do přílohy č. 1 Zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb.

Ozon také nepříznivě ovlivňuje životní funkce rostlin, snižuje zemědělskou produkci. Poškozené rostliny jsou méně odolné proti chorobám a škůdcům, mrazu, suchu. Citlivé na ozon jsou zejména brambory, vinná réva, hrách a fazole.

Ozon se podílí též z 8-10% na přídatném skleníkovém efektu. Proto musejí být učiněna zásadní politická opatření, zvláště v osobní dopravě. Plán na udržení čistého ovzduší v Basileji (Švýcarsko) došel k závěru,že primární látky (prekurzory) nutné ke tvoření ozonu, NOx a CxHy, musejí klesnout o 80%, aby mohla být ozonová koncentrace ve špičkách omezena na cca 120 µg.m-3. Zde se také praví, že technická opatření (jako např. katalyzátory) samy o sobě nepostačují. Účinná opatření k omezení tvorby ozonu jsou především omezení osobní dopravy ve prospěch autobusů a kolejové dopravy.


Související odkazy


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Ing. Milan Havel, 2014
Kontakt milan.havel@arnika.org
Webové stránky ekoporadny Sdružení Arnika