Které popínavé rostliny lze využít v městském prostředí?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Zemědělství, zahrádkářství

Úvod

Popínavé rostliny tvoří pestrou skupinu dřevin, které mají společný znak – nevytvářejí pevný kmen. V městském prostředí lze využít celou řadu popínavých dřevin k ozelenění fasád domů, balkonů, vchodů u domů, plotů, zdí atp. Mnohdy jsou jedinou alternativou jak dostat zeleň do míst, kde pro zeleň není dost místa.


Doporučujeme

  • Vyberte vhodný druh popínavé rostliny vzhledem k lokalitě a účelu za jakým ji vysazujete.
  • Vytvořte v případě potřeby opěrnou konstrukci nebo využijte stávající (zeď, kmen atp.).


Podrobný popis problému

Popínavé (pnoucí) dřeviny nebo také krátce liány netvoří žádnou systematickou jednotku - systematicky i morfologicky se jedná o velmi rozmanitou skupinu. Společného všem popínavým rostlinám je to, že mají nedostatečnou pevnou rostlinnou osu – nevytvářejí pevný kmen – a dokáží velmi rychle růst. Proto využívají pro růst různých opor. Ve volné přírodě touto oporou mohou být jiné dřeviny, popř. skalnaté výběžky a podobné útvary. V lidských sídlech využívají popínavé rostliny jako oporu zdi, fasády, ploty, pergoly, zábradlí, stožáry.


Popínavé rostliny v městském prostředí

  • Mají malé půdorysné nároky – rostlině, která poroste celou fasádu, stačí jen malý otvor v dlažbě nebo asfaltu, což je důležité pro místa, kde není možné provádět výsadbu stromů
  • Chrání zdivo a omítku před povětrnostními vlivy, popř. před působením kyselých dešťů • ovlivňují tepelný režim budovy – porost má tepelně-izolační vlastnosti (zvláště stálezelený porost) – zabraňují únikům tepla a chrání před přehříváním
  • Zabraňují pronikání vlhkosti do zdiva tím, že kořeny odčerpávají vodu z půdy
  • Přispívají ke zlepšení kvality ovzduší (regulují relativní vlhkost vzduchu, zachytávají prachové částice, produkují kyslík)
  • Slouží jako vhodný úkryt pro řadu druhů živočichů (především ptáky a hmyz)


Druhy a dělení popínavých rostlin

Popínavé rostliny je možné rozdělit podle jejich způsobu, jakým se přidržují svého podkladu – toto má velký praktický význam při rozhodování o volbě druhů rostlin a případné opěrné konstrukci.


Vzpěrné (šlahounovité)

Jsou z hlediska přichycování nejprimitivnější – nevytvářejí žádné specializované příchytné orgány, ani se neovíjejí. Svými dlouhými šlahounovitými větvemi se jen opírají (vzpírají) o podklad. K zaklesnutí jim často slouží trny, háčkovité chlupy nebo krátké, kolmo odstáté větvičky. Je nutná opěrná konstrukce ke které se musí vyvazovat. Nedorůstají větších výšek. Často se používají i bez opory k pokrytí svahů nebo se nechají splývat dolů z opěrných zdí. Do této skupiny patří některé druhy (plané) růže (Rosa sp.) a ostružiníků (Rubus sp.), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kustovnice cizí (Lycium barbarum).


Kořenující

Využívají k přichycení k podkladu tzv. příčepivé adventivní (nahodilé) kořínky, které se vytvářejí po celé délce rostlinné osy na straně odvrácené od světla. Příčepivé kořínky vyplňují drobné nerovnosti podkladu a tak upevňují rostlinu. Někdy může kořínek začít plnit opět původní funkci kořene, např. dotkne-li se vlhké půdy nebo vlhké a rozrušené omítky. Není nutná opěrná konstrukce, ale je nutný hrubý podklad (spárové zdivo, brizolit…), na němž se dokáže kořen přichytit sám. Podklad nesmí být poškozený. V případě ozelenění hladké omítky je nutná opěrná konstrukce. U většiny druhů této skupiny rostou postranní větve šikmo od větve vyššího řádu a rostliny se tak rozrůstají i do šířky a hodí se tak k pokrytí velkých ploch. Nejznámějším představitelem je břečťan popínavý (Hedera helix), dále např. trubač křížený (Campsis tagliabuana), trubač kořenující (C. radicans), brslen Fortuneův (Euonymus fortunei).


Ovíjivé

Nevytvářejí žádné specializované orgány k přichycení. Pro tento účel mají přizpůsobenou celou svoji rostlinnou osu, která se ovíjí (omotává) kolem podkladu. Na ploché stěně se nedokáží samy přidržet a vyžadují opěrnou konstrukci (tvořena hlavně svisle orientovanými prvky), kterou by mohly omotat. Výhony se při růstu neustále otáčejí a hledají oporu. Když ji naleznou, rychle ji omotávají a rostou vzhůru. Tato skupina se velmi dobře hodí k vertikálnímu ozelenění sloupů, stožárů nebo starých stromů. Méně vhodné je ozeleňování širokých ploch. Mezi ovíjivé patří různé druhy zimolezu (Lonicera sp.), vistárie čínská (Wisteria chinensis), vistárie květnatá (Wisteria floribunda), zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus), rdesno (Fallopia sp.).


Úponkaté

Mají vyvinuté vysoce specializované příchytné orgány – úponky, které reagují na dotyk opory, tuto pak ovíjejí a tím rostlinu upevňují. Úponky vznikly metamorfózou (přeměnou) jiných orgánů, např. listů (plamének horský – Clematis montana, velkokvěté plaménky – Clematis x hybrida), větví (réva vinná – Vitis vinifera, réva pobřežní – Vitis riparia), chlupů… Velké rozdíly existují i ve stupni metamorfózy. U mnoha rostlin si úponky ponechaly v různé míře i původní funkce metamorfovaných (přeměněných) orgánů – zejména skupina s listovými úponky. Přestože tyto rostliny mají specializované příchytné orgány, nedokáží se udržet na rovné ploše, vyžadují opěrné konstrukce.

Na druhé straně došla metamorfóza nejdále u osních úponků (přeměnou větví) některých přísavníků (přísavník neboli loubinec pětilistý – Parthenocissus quinquefolia, přísavník neboli loubinec trojcípý – P. tricuspidata). Zde původní funkce přeměněné větve úplně zaniká a úponky slouží pouze k přichycování. K tomuto účelu se na konci úponků vytvářejí paličkovité zduřeniny (adhezívní terčíky) vylučující lepkavou tekutinu, pomocí kterých dokonale přilnou i k hladké podložce. Rostliny s adhezívními terčíky nevyžadují proto žádnou opěrnou konstrukci a nemají ani žádné specifické požadavky na povrch plochy, která má být ozeleněná. Povrch by měl být dostatečně pevný a soudržný.


Vliv na stavební konstrukce

Existuje názor, že popínavé dřeviny poškozují stavební konstrukce. Možné poškození ale vyplývá z jejich nevhodného použití a údržby:

  • Vlhnutí stěn pod porostem tomu lze zabránit, pokud je porost prodyšný, aby zdivo mohlo vysychat; pokud není porost přebujelý a nevytváří jakési kapsy, kde se zadržuje organický spad (listí, ptačí trus) náchylný ke tlení.
  • Mechanické poškození konstrukcí prorůstajícími kořeny tomu lze zabránit, pokud je zdivo suché a celistvé (nerozrušené).


Související odkazy


Další čtení

  • Ludwig K.: Popínavé rostliny, vydalo nakladatelství REBO, 2006
  • Laros R.: Popínavé rostliny – příručka začínajícího zahrádkáře
  • Boros A, Csaba I.: Okrasné stromy, keře a popínavé rostliny, vydalo nakladatelství Svojtka
  • Krajčovičová D.: Popínavé rostliny v zahradě, abeceda české zahrady, vydalo nakladatelství Computer Press
  • Gardner D.: Popínavé rostliny, vydalo nakladatelství Knižní klub
  • Hanne van Dijk: Popínavé rostliny – vše o péči a výsadbě



Autor a rok revize Ing. Karel Kříž, 2014
Kontakt karel.kriz@csop.cz
Webové stránky ekoporadny ZO ČSOP Vlašim – Podblanické ekocentrum