Mohou se dioxiny dostat do potravin, případně do jakých a jak se bránit jejich příjmu potravinami?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Chemické a nebezpečné látky v domácnostech a v prostředí

Úvod

Dioxiny, to je vžitý zkrácený název pro skupinu 210 látek náležejících k polychlorovaným dibenzo-p-dioxinům a polychlorovaným dibenzofuranům (PCDD/F). Bylo zjištěno, že z celé skupiny je nejvíce toxických 17 látek, neboli kongenerů dioxinů, a proto se při chemických analýzách primárně sleduje těchto sedmnáct kongenerů. Dioxiny nebyly nikdy vyráběny záměrně, ale vznikaly a vznikají jako nechtěné vedlejší produkty jak v chemické výrobě, tak při spalování látek obsahujících chlor, včetně například PVC v odpadech anebo chloru v hutních procesech. Nejsou to látky nijak užitečné, přestože mají spoustu specifických vlastností, ke kterým patří i dlouhé přetrvávání v přírodě v nezměněné formě, téměř nulová rozpustnost ve vodě a naopak vazba na tuky (jsou lipofilní). Abychom životní prostředí a potraviny chránili před kontaminací dioxiny, je nutné se poprat s jejich zdroji. Lidé jsou dioxinům vystaveni především jejich příjmem z potravin. Dioxiny poškozují imunitní, hormonální a reprodukční systém. Mají negativní vliv na funkci štítné žlázy. U dětí zpožďují vývoj, mají negativní dopad na vývoj nervové soustavy. Dva jejich kongenery jsou řazeny mezi látky rakovinotvorné pro člověka (skupina 1 podle IARC). Chcete-li se vyhnout potravinám s obsahem dioxinů, vyhýbejte se jídlům s vysokým obsahem živočišných tuků. Dioxiny jsou stejně jako další perzistentní organické látky předmětem opatření obsažených ve Stockholmské úmluvě. Každý stát, který ji ratifikoval, si stanovil akční plán pro snižování úniků dioxinů.


Doporučujeme

  • Chcete-li se vyhnout potravinám, které jsou kontaminované dioxiny, podívejte se do evropského varovného systému RASFF anebo prostě omezte ve své stravě živočišné tuky.
  • Nejlepším způsobem, jak se vyhnout dioxinům do budoucna, je omezení jejich zdrojů, které to jsou, najdete například v Národní inventuře perzistentních organických látek (POPs).
  • Chcete-li vědět, co má v plánu při omezování úniků dioxinů stát, podívejte se do Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy.


Podrobný popis problému

Dioxiny, to je vžitý zkrácený název pro skupinu 210 látek náležejících k polychlorovaným dibenzo-p-dioxinům a polychlorovaným dibenzofuranům (PCDD/F). Bylo zjištěno, že z celé skupiny je nejvíce toxických 17 látek, neboli kongenerů dioxinů, a proto se při chemických analýzách primárně sleduje těchto sedmnáct kongenerů, pro které jsou spočítány tzv. toxické ekvivalenty – TEQ. Koeficient TEQ, podle kterého se přepočítávají koncentrace dioxinů v různých vzorcích, byl zaveden proto, že různé dioxiny mají diametrálně odlišnou toxicitu a je nutné ji zohlednit v naměřených výsledcích, protože absolutní hodnoty koncentrací dioxinů nevypovídají o skutečné toxicitě obsahu těchto látek v daném vzorku. Mezi nejtoxičtější se obecně počítá 2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin (2,3,7,8 TCDD), který byl přítomen jako nechtěný vedlejší produkt i v pesticidech vyráběných ve Spolaně Neratovice koncem šedesátých let minulého století. Ano, bylo to v těch samých pesticidech, které pak používala americká armáda ve válce Vietnamu do směsí Agent Orange a Agent White na mýcení džungle. Stejný dioxin tedy zamořil i půdu ve Viethamu a poškodil zdraví jak místních obyvatel, tak veteránů vietnamské války. Příklad Spolany a použití pesticidů ve Vietnamu dobře dokumentuje další důležitý fakt o dioxinech, a sice že nikdy nebyly vyráběny záměrně, ale vznikaly a vznikají jako nechtěné vedlejší produkty jak v chemické výrobě, tak při spalování látek obsahujících chlor, včetně například PVC v odpadech anebo chloru v hutních procesech, ať už do nich vstupuje záměrně anebo nechtěně s kovovým šrotem. Dioxiny nejsou nijak užitečné, přestože mají spoustu specifických vlastností, ke kterým patří i dlouhé přetrvávání v přírodě v nezměněné formě, téměř nulová rozpustnost ve vodě a naopak vazba na tuky (jsou lipofilní).

Jedny z nejvyšších koncentrací dioxinů vytváří například vypalování mědi z drátů, které jsou potažené PVC. Měď totiž urychluje tvorbu dioxinů, je jejím katalyzátorem. Z tohoto přehledu se můžeme snadno dostat k odpovědi na první část otázky, jak se dostávají dioxiny do životního prostředí. Až na výjimky, je to v naprosté většině případů v důsledku lidské činnosti. V podstatě každé, kde nastanou podmínky ke vzniku dioxinů. Tedy tam, kde se tvoří aromatické organické sloučeniny a je současně přítomen chlor v jakékoliv formě. K jejich tvorbě přispívají jako katalyzátory některé kovy (měď, železo, hliník, chrom a mangan). Důležitá je pro vznik také teplota, vznikají za teplot mezi 200 až 650°C. K významným zdrojům dioxinů proto patří vedle spalování odpadů (včetně jejich spoluspalování v cementárnách, elektrárnách či domácích topeništích) také hutě, chemické a papírenské provozy. V omezené míře vznikají spalováním hnědého uhlí, síra totiž naopak brzdí vznik dioxinů. Vznikaly jako vedlejší produkt také při výrobě polychlorovaných bifenylů (PCB), a proto je obsahují i transformátorové oleje na bázi PCB.

Abychom životní prostředí a potraviny chránili před kontaminací dioxiny, je nutné se poprat s jejich zdroji. Z nich mohou dioxiny unikat jak do ovzduší (v současnosti například z hutí), tak putovat v odpadech (například v popílcích ze spaloven odpadů) anebo z chemických látek s příměsí dioxinů (staré zásoby pesticidů anebo transformátorové oleje s PCB). Významným zdrojem trvalých úniků dioxinů do životního prostředí mohou být i kontaminovaná místa jako staré skládky průmyslových odpadů anebo staré provozy výroby chloru. Jediná jistá cesta, jak dioxiny ze životního prostředí odstranit je destrukce jejich složité chemické struktury (viz strukturní vzorce na obrázku). Při té je důležité se vyhnout opětovné formaci dioxinů, ke které může v různých fázích technologií docházet. Jako nejúčinnější se ukázaly některé nespalovací technologie jako například chemická redukce v plynné fázi (GPCR) anebo zásaditý katalytický rozklad (BCD) .


Působení na lidské zdraví a živé organismy

Lidé jsou dioxinům vystaveni především jejich příjmem z potravin. Jejich příjem dýcháním anebo absorpcí kůží může ohrožovat jedině lidi pracující na rizikových pracovištích – například při čištění starých zátěží. Proto je důležité hlídat hladiny dioxinů v potravinách, protože jejich prostřednictvím už byla několikrát ohrožena populace v některých státech. K nejznámějším patří skandál s belgickými kuřaty z roku 1999 anebo v roce 2010 skandál kontaminace vepřového a drůbežího masa z německých farem. Trvale vysoké koncentrace dioxinů v rybách z Baltského a Severního moře vedly k benevoltnějšímu nastavení limitů pro přítomnost dioxinů v rybách v předpisech EU . Zajímavý efekt obrany proti vyšším hladinám dioxinů popsala tchajwanská studie, podle které konzumace tofu pomáhá snižovat hladiny dioxinů v lidském organismu .

Dioxiny poškozují imunitní, hormonální a reprodukční systém. Mají negativní vliv na funkci štítné žlázy. U dětí zpožďují vývoj, mají negativní dopad na vývoj nervové soustavy. Dva kongenery, 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin a 2,3,4,7,8-pentachlorodibenzofuran jsou zařazeny mezi látky rakovinotvorné pro člověka (skupina 1 podle IARC). Nejčastěji vznikají jako vedlejší produkty chemické výroby (v případě prvního z nich) anebo třeba v popílcích ze spaloven odpadů (v případě druhého).

Chcete-li se vyhnout potravinám s obsahem dioxinů vyšším, než povolují evropské normy, pak doporučujeme sledovat evropský varovný systém pro potraviny a krmiva (RASFF). Nejpřehledněji je dostupný na stránkách Státní veterinární a potravinové správy Slovenské republiky. Obecně se s vysokým obsahem dioxinů setkáme v živočišných tucích, a tak jejich omezení v naší stravě omezí i příjem dioxinů. V poslední době se věnuje stále větší pozornost také polybromovaným dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranům (PBDD/F), které se ukazují být minimálně stejně nebezpečnými jako ty chlorované (PCDD/F).


Mezinárodní úmluvy

Dioxiny jsou stejně jako další perzistentní organické látky předmětem opatření obsažených ve Stockholmské úmluvě, jen, na rozdíl od záměrně vyráběných látek, není možné je prostě zakázat. K jejich eliminaci ze životního prostředí je třeba předcházet jejich vzniku a únikům do životního prostředí. K tomu mají vést opatření jako kontrola zdrojů jejich úniků a nejlépe opatření předcházející jejich vzniku. Jako příklad lze uvést postupnou náhradu PVC, jehož spalováním, ať už ve spalovnách, cementárnách anebo domácích topeništích dioxiny vznikají.

Každý stát, který ratifikoval Stockholmskou úmluvu, včetně České republiky, si stanovil akční plán pro snižování úniků dioxinů. Je součástí Národního implementačního plánu Stockholmské úmluvy. Stockholmská úmluva zatím nereguluje bromované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PBDD/F).


Související odkazy


Legislativa

  • Evropská komise (2006). Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. (Text s významem pro EHP); (Úř. věst. L 364, 20.12.2006, s. 5). Evropská komise. Brusel. Nařízení č. 1881/2006.
  • Evropská komise (2006). Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách. (Text s významem pro EHP); (Úř. věst. L 364, 20.12.2006, s. 5). Evropská komise. Brusel. Nařízení č. 1881/2006.


Další čtení

  • Chen, H. L., H. J. Su and C. C. Lee (2007). "Association between tofu intake and serum polychlorinated dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans (PCDD/Fs) in the elderly Taiwanese." Environment International 33(2): 265-271. Viz také zde
  • Přehodnocení přípustného denního příjmu (TDI). Konzultace WHO 25. - 29. května 1998, Ženeva, Švýcarsko. Evropské centrum pro životní prostředí a zdraví při WHO. Mezinárodní program pro chemickou bezpečnost. Český překlad zde.
  • Arnika (2006). Persistent Organic Pollutants in the Czech Republic - Country Situation Report. What Was Lost on the Way to National Implementation Plan. IPEP Reports. Prague, Arnika - Toxics and Waste Programme.
  • Holoubek, I. et al. (2003). Národní inventura perzistentních organických polutantů v České republice. Project GF/CEH/01/003: Enabling activities to facilitate early action on the implementation of the Stockholm Convention on Persistent Organic Pollutants (POPs) in the Czech Republic. . Brno, TOCOEN.
  • Chen, H. L., H. J. Su and C. C. Lee (2007). "Association between tofu intake and serum polychlorinated dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans (PCDD/Fs) in the elderly Taiwanese." Environment International 33(2): 265-271.
  • IPEN Dioxin PCBs and Waste Working Group (2010). Solutions for the Destruction of POPs Wastes. IPEN - Dioxin, PCB and Waste WG Fact-sheet. Prague, IPEN Dioxin, PCBs and Waste Working Group: 6.



Autor a rok revize RNDr. Jindřich Petrlík, 2014
Kontakt jindrich.petrlik@arnika.org
Webové stránky ekoporadny Sdružení Arnika