Nejsou konzervy a další potravinové obaly z hliníku zdravotně závadné?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ekospotřebitel, nakupování

Úvod

Konzervy a další potravinové obaly vyrobené z hliníku jsou v současné době výrobci potahovány plastovou fólií nebo polakovány. Z tohoto hlediska by měly být tyto výrobky zdravotně nezávadné. Výroba hliníku však představuje pro životní prostředí velkou zátěž (velká spotřeba energie, škodliviny v ovzduší). Nepřímo by tak výrobky z hliníku mohly být považovány za zdravotně rizikové.


Doporučujeme

  • při nákupu si všímat, z jakého materiálu je konzerva vyrobená (hliník nebo železo)
  • nakupovat potraviny v jiných, „ekologičtějších“ obalech, např. papírových nebo skleněných
  • použité konzervy a obaly z hliníku neodhazovat do koše, ale odevzdávat do sběren druhotných surovin k recyklaci
  • otevřenou hliníkovou konzervu přelít do obalu z jiného materiálu, nejlépe skleněného

Podrobný popis problému

Hliník je po oceli nejpoužívanějším kovovým materiálem. Své nezastupitelné místo má v automobilovém a leteckém průmyslu a ve stavebnictví. Dále se používá při výrobě obalů – nápojových plechovek, víček na jogurty, konzerv, tub na zubní pasty, obalů z kombinovaných materiálů, např. nápojové kartony... Skupinu obalů, obvykle s velmi krátkou dobou používání a končící na skládce, ovšem lze ve většině případů nahradit jinými, pro životní prostředí šetrnějšími, materiály (sklo, papír…).


Škodlivost či zdravotní závadnost hliníkových obalů můžeme hodnotit ze dvou hledisek zdravotního a environmentálního:

Zdravotního hledisko

Ze zdravotního hlediska – by měly být konzervy a další potravinové obaly vyrobené z hliníku zdravotně nezávadné. V současné době jsou vnitřní stěny těchto výrobků potahovány plastovou fólií (polyethylen PE) nebo lakovány (různé materiály). Tato povrchová úprava chrání hliník před přímým kontaktem hliníkového materiálu s agresivními kyselými látkami, jakou je např. rajčatový protlak nebo různé černé sladké nápoje. Po otevření konzervy ale hrozí poškození povrchové úpravy, kdy může dojít ke kontaktu potraviny s hliníkem, proto je vhodné obsah konzervy přelít, např. do skleněné nádoby. Kyseliny kovový hliník rozpouštějí a ten přechází do roztoku, tzn. do potravin, které by byly v povrchově neupravené hliníkové konzervě uchovávány. V této formě se pak hliník může dostat s potravou do organismu.

Na druhé straně se i látky z potahových laků mohou uvolňovat a migrovat do potravin (např. bisfenol-A (BPA), bisfenol-A-diglycidether (BADGE), vykazující mírné hormonální účinky), jak vyplývá z údajů Ministerstva zemědělství ČR o sledování cizorodých látek v potravinách. Požadavky na potravinové obaly z hlediska zdravotního upravuje vyhláška č. 38/2001 Sb o hygien. požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami.


Toxicita hliníkových iontů

Hliníkové ionty jsou při určité koncentraci pro živé organismy toxické. Denní dávka hliníku z potravy se pohybuje v jednotkách až desítkách miligramů. Toxické účinky této dávky se u zdravých lidi prakticky neprojevují.

Naproti tomu osoby s poruchou činnosti ledvin jsou vystaveny většímu riziku, protože je omezeno vylučování hliníku močí. Hliník se z přijaté potravy za normálních okolností vstřebává do krevního oběhu jen v omezené míře (1-3 %). Vyšší absorpce nastává při současném požití potravy nebo nápojů s vysokým obsahem organických kyselin jako je kyselina citrónová, jablečná, fosforečná atd. (tj. ovocné šťávy, limonády, cola...). Hliník vstřebaný v nadměrném množství do krve ve stavu, kdy je omezena možnost jeho rychlého vyloučení močí (tj. při poškození ledvin), působí toxicky na složky krve, kostní a nervovou tkáň. Výsledkem mohou být některé formy anémie (porucha krvetvorby) nebo encefalopatie (onemocnění mozku).


Environmentálního hledisko

Z environmentálního hlediska – lze ale hliníkové obaly označit za zdravotně závadné. Výroba hliníku představuje pro životní prostředí velkou zátěž a protože lidé jsou součástí tohoto životního prostředí, představuje zátěž a zdravotní riziko také pro ně. Surovina pro výrobu hliníku bauxit se těží ve velkých povrchových dolech často v oblastech tropických pralesů Jižní Ameriky, známých a důležitých nejen pro svou biodiverzitu. Rozsáhlá těžba představuje jednak úbytek pralesa a jednak zásah do rázu krajiny. Např. v roce 2010 došlo v Maďarsku na řece Rába k velké ekologické katastrofě. Kal obsahující těžké kovy unikl z hliníkárny v maďarském městě Ajka se dostal do řeky Rába, dunajského ramene Mošoňský Dunaj a pak i do samotného Dunaje.

Samotná výroba hliníku z rudy je energeticky velmi náročná: na 1 kg hliníku je zapotřebí 171,2 megajoulů(MJ). Pro porovnání pro výrobu 1 kg skla z 50% recyklovaného je potřeba jen 7,5 MJ (tj. více než 20x méně). Během chemických reakcí při výrobě unikají do ovzduší různé škodliviny, např. fluór, další se uvolňují při velkých přepravních vzdálenostech, jednak rudy ke zpracování, jednak konečného výrobku ke spotřebitelům. Také hliník, který skončí na skládce, negativně ovlivňuje životní prostředí a navíc na skládce zabírá místo. Za normálních klimatických podmínek se v přírodě jen těžce rozkládá – působením vzdušného kyslíku se na jeho povrchu vytvoří vrstva, která brání dalším rozkladným reakcím. Pokud je ale hliník vystaven kyselému dešti, je postupně rozpouštěn, a volné hliníkové ionty se dostávají do vody, popř. do půdy.


Recyklace hliníku

Hliník je ale snadno recyklovatelný. Stává se tak velmi významnou druhotnou surovinou, také vzhledem k jeho velké spotřebě. Co je ovšem nejdůležitější: při recyklaci hliníku se ušetří okolo 90 % energie, které je zapotřebí k výrobě hliníku z bauxitu.


Související odkazy


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Ing. Petr Ledvina, 2014
Kontakt petr.ledvina@veronica.cz
Webové stránky ekoporadny Ekologický institut Veronica