Proč preferovat lokální výrobky?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Ekospotřebitel, nakupování

Úvod

Dálková přeprava potravin a dalších výrobků má celou řadu environmentálních a sociálních dopadů, které si řada konzumentů kvůli odcizení od procesu výroby neuvědomuje. Při nákupu potravin (a dalšího zboží) dovezených z dalekých zemí se ochuzujeme především o představu o tom, za jakých podmínek byly tyto potraviny vyrobeny. Diskutovaným problémem, na kterém se dálkový transport potravin podílí, je vznik skleníkových plynů ze spalování pohonných hmot při přepravě. Nákup lokálních potravin (a dalších výrobků) je řešením jak negativa dálkové dopravy minimalizovat.


Doporučujeme

  • Nekupujte příliš zahraničních výrobků a plodin a od obchodníků poptávejte místní zboží.
  • Vybírejte místní značky. V mnoha částech republiky se zavádí speciální značení místního zboží.
  • Při nákupu se zajímejte o zemi původu, která bývá uvedena na obalu výrobku.
  • Zeleninu a ovoce, které se nedají dlouho skladovat, kupujte pouze v období jejich sklizně.
  • Za svými nákupy vyrážejte raději na tržnici a do malých obchodů.
  • Domluvte se s místními zahrádkáři nebo lépe ekozemědělci na nákupu jejich plodin.
  • Pěstujte si potraviny sami na vlastní zahrádce nebo třeba jen v truhlíku na balkoně.


Podrobný popis problému

Ekonomická globalizace a propojování světových trhů nám umožnily si každý den kupovat výrobky z druhého konce světa, přičemž nejvíce názorný je celý problém na potravinách. Celoroční nabídka některých sezónních potravin, zejména ovoce a zeleniny, se díky dovozu ze zahraničí stala samozřejmostí. Tato skutečnost přináší více a méně zjevná rizika pro životní prostředí, což mimo jiné vedlo k rozvoji hnutí za lokálně produkované potraviny.

Převozy potravin (a téměř všech dalších výrobků) jsou mnohdy zcela zbytečné. Ze statistických údajů o vývozu a dovozu komodit se můžete například dočíst, kolik se vyvezlo mléka z České republiky na Slovensko a zároveň kolik mléka ze Slovenska se dovezlo do České republiky. Podle abstraktních ekonomických modelů je dnešní systém převozu výrobků a zemědělských komodit z jedné části světa do druhé nejefektivnější. Globalizovaný trh má na první pohled určité výhody, když zákazníkům poskytuje produkty za nejlevnější ceny, jejich skrytou cenu si však dnešní konzument nemusí uvědomovat. Vše je výhodné především pro obchodníky a dovozce, ale méně už pro pěstitele a životní prostředí. Při nákupu potravin (a dalšího zboží) dovezených z dalekých zemí se ochuzujeme především o představu o tom, za jakých podmínek byly tyto potraviny vyrobeny.

Dovoz potravin je nepříznivý z environmentálního hlediska z mnoha důvodů. Kvůli dovozu zboží se zvýšily nároky na jejich trvanlivost a začal se aplikovat náročnější způsob jejich balení. Pro zvýšení trvanlivosti potravin jsou obvykle využívána chladící zařízení, která se podílejí na zvýšené spotřebě energie. Zvýšené nároky na balení potravin mají zase dopad na vyšší produkci odpadních obalů. Doprava zboží na velké vzdálenosti způsobuje nárůst nákladní automobilové dopravy, což je zdrojem znečištění ovzduší škodlivými látkami (prach, polycyklické aromatické uhlovodíky, oxidy dusíku) a podílí se na smogových situacích. Mezi další negativa rozvoje automobilové dopravy je vznik dopravních kolon, nadměrný hluk, stavba nových silnic a dálnic nebo smrt zvířat a lidí pod koly aut. Neopominutelným environmentálním důsledkem dovozu potravin, který je detailněji rozebrán dále, jsou vzrůstající emise skleníkových plynů.

Neméně závažným dopadem dovozu je také vliv na lidská práva a sociální situaci lidí v rozvojových zemích. Aby mohly dovážené potraviny cenově konkurovat místním produktům, jsou často pěstovány na obrovských plantážích s použitím velkého množství chemie. To umožňuje snížení nákladů při pěstování bez ohledu na kvalitu potravin, životní prostředí a výdělek zemědělců. Protože mnohé země, odkud jsou zemědělské komodity dováženy, mají nedokonalé ekologické zákony, používají často agrochemikálie, které jsou v Evropě již zakázány. To má spolu s neodborným zacházením často vliv na zdraví lidí v místě produkce.


Dovoz potravin a změny klimatu

Nejvíce diskutovaným negativním vlivem dovozu potravin je vznik skleníkových plynů během dopravy potravin. Bylo vypočteno, kolik kilometrů nacestují různé potraviny, které každodenně konzumujeme. V souvislosti s tím vznikl pojem „food miles“ (jako český ekvivalent se začíná používat „potravinové kilometry“), který měl udávat environmentální dopad potravin. Potravinové kilometry udávají, jak daleko cestovalo jídlo od pěstitele ke konzumentovi. Zahrnuje cestu z farmy ke zpracovateli, cestu od zpracovatele k maloobchodníkovi a dále cestu ke konečnému zákazníkovi. Dalším nástrojem pro hodnocení negativních vlivů z dopravy potravin z různých koutů světa je uhlíková kalkulačka na webu Hnutí DUHA. Ta má oproti potravinovým kilometrům větší vypovídající hodnotu, protože v ní lze zvolit také způsob dopravy. Vlaková, lodní, kamionová a letecká doprava uvolní pro překonání stejné vzdálenosti velmi rozdílné množství skleníkových plynů.

Zároveň přibývá studií, které kritizují přístupy, jako jsou potravinové kilometry nebo uhlíkové kalkulačky, protože neobsahují možnost srovnání uvolněných skleníkových plynů z dopravy s jinými činnostmi spojenými s produkcí potravin. Ze studií, které využívají koncept analýzy životního cyklu (LCA), vyplývá, že vliv dopravy není z celkového dopadu produkce potravin na změny klimatu nejzásadnější, protože v celkovém součtu všech skleníkových plynů v životním cyklu výrobků tvoří doprava menší podíl. Navíc byly shledány velké rozdíly v produkci skleníkových plynů mezi jednotlivými zemědělskými produkty.

Ve známé studii švédské výzkumnice Anniky Carlsson-Kanyami jsou prezentovány a diskutovány výsledky analýzy emisí skleníkových plynů a spotřeby energie během životního cyklu mrkve, rajčat, brambor, vepřového masa, rýže a hrachu zkonzumovaných ve Švédsku. Studie ukázala, že emise – vyjádřené v ekvivalentních gramech oxidu uhličitého – jsou vysoké u vepřového masa a rýže a nízké u brambor, mrkve a hrachu. Při produkci rýže nebo vepřového masa je vyprodukováno takové množství skleníkových plynů, jejichž efekt několikanásobně převyšuje efekt skleníkových plynů z produkce brambor nebo hrachu. Současně byly u každé potraviny zjištěny nejvýznamnější fáze v životním cyklu pro vznik skleníkových plynů. Pěstování je nejvýznamnější fáze pro rýži a rajčata, zatímco chov zvířat je nejvýznamnější fází pro vepřové maso a uskladnění je nejvýznamnější fáze u mrkve. Výsledkem studie je, že přeprava není při produkci potravin nejvýznamnější fází vzniku skleníkových plynů, ale jsou produkovány také při dalších fázích spojených s produkcí potravin, jako jsou výroba pesticidů (na nichž je pěstování plodin na velkých monokulturách určených k vývozu závislé), vytápění skleníků během pěstování, zavlažování a obdělávaní půdy. Například u rýže připadá více než 80 % emisí skleníkových plynů na obdělání půdy a zbytek „skleníkové zátěže“ připadá na dopravu, zavlažovaní a výrobu pesticidů. U hrachu pochází nejvíce skleníkových plynů z obdělání půdy (přes 80 %) a o zbytek se dělí skladování, transport, produkce pesticidů a zavlažování. Emise skleníkových plynů z přepravy byly pro mrkev 16 % a pro brambory 31 % z celkových emisí v životním cyklu, zatímco pro rýži, hrách a rajčata činila doprava méně než 10 %.

V jiné významné studii, která se také zaměřovala na celý životní cyklus potravin, došli američtí výzkumníci Christopher Webber a Scott Metthews k podobným závěrům. Zjistili, že ačkoliv jsou potraviny převáženy na dlouhé vzdálenosti (průměrně 6 760 km v celém životním cyklu), emisím skleníkových plynů spojených s potravinami dominuje produkční fáze, která přispívá 83 % z celkových emisí skleníkových plynů. Přeprava představuje jen 11 % skleníkových plynů při celém životním cyklu a distribuce od producenta do maloobchodu pouze 4 %. Dále zjistili, že různé skupiny jídla mají velkou variabilitu v množství vznikajících skleníkových plynů, takže změna stravovacích návyků (například na vegetariánskou stravu) může být mnohem efektivnější ve snížení průměrné klimatické zátěže domácnosti než nakupování pouze lokálních produktů.

Nicméně pokud konzument jídelníček nezmění (z hlediska vzniku emisí skleníkových plynů během produkce potravin) a všechny ostatní faktory výroby potravin zůstanou podobné, je lepší kupovat potraviny místní než ty, které byly vypěstovány daleko. Navíc redukovat problém „lokálnosti“ potravin na pouhé posuzování emisí skleníkových plynů neříká celou pravdu. Koncept analýzy životního cyklu srovná příspěvek dopravy a produkce potravin ke změnám klimatu, ale není důsledků dopravy je mnohem více (zplodiny, budování dálnic, úmrtí atd.)


Lokální výrobky

Pokud se chceme vyvarovat negativním stránkám dálkového dovozu, lze jednoznačně doporučit nákup lokálních výrobků. U některých výrobků, jako je elektronika, to může být problematické, ale v případě potravin tu možnosti jistě jsou.

Kladné stránky lokálních potravin jsou především v tom, že můžete daleko snáze kontrolovat environmentální a sociální podmínky, ve kterých potraviny vznikaly. Někteří zemědělci (nejen ekologičtí) nabízejí i přímý "prodej ze dvora". Zákazník si jednoduše přijede pro nákup až na statek. Každý se může na vlastní oči přesvědčit, jak se zachází s tím, co zemědělec obhospodařuje. V době sklizně můžete přijet a po domluvě si nasbírat vlastni brambory, cibuli, či natrhat hrášek nebo třešně. Pokud nakupujete od místních farmářů, pomáháte oživit venkov kolem vašeho města. Místní pěstitelé nabízejí to, co právě dozrálo, a jejich zboží může být velmi rozmanité. Tyto potraviny jsou kvalitnější, čerstvější a chutnější. Čeští pěstitelé nabízejí desítky odrůd jablek, ale v supermarketech jsou obvykle pouze tři odrůdy.


Související odkazy


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Václav Mach, 2014
Kontakt step@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden STEP