Proč se vyhnout na zahradě rašelině?: Porovnání verzí

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
==Úvod==
 
==Úvod==
  
{{Úvodní rámeček|Rašeliniště jsou výjimečné biotopy a navíc dokáží vázat nesmírné množství vody, kterou do krajiny vypouští v době sucha. Přesto jsou tato unikátní území devastována odvodňováním a těžbou rašeliny. Rašelina se používá jako palivo, podestýlka, příměs do pěstebních substrátů, mulč, ale také třeba v lázeňství. Má kyselé pH a proto se hodí jako substrát nebo mulč jen k několika málo druhům rostlin – a i tam ji lze snadno nahradit. }}
+
{{Úvodní rámeček|Rašeliniště jsou výjimečné krajinné prvky a navíc dokáží vázat nesmírné množství vody. Přesto jsou tato unikátní území devastována odvodňováním a těžbou rašeliny. V ČR je těžba v útlumu, většina se těží v Rusku, Ukrajině apod. Rašelina se používá jako palivo, podestýlka, příměs do pěstebních substrátů, mulč, ale také třeba v lázeňství. Má kyselé pH a proto se hodí jako substrát nebo mulč jen k několika málo druhům rostlin – a i tam ji lze snadno nahradit. }}
  
  
 
==Doporučujeme==
 
==Doporučujeme==
  
* Vyhýbejte se substrátům a mulčům na bázi rašeliny i čisté rašelině.
+
* Vyhýbejte se substrátům a mulčům na bázi rašeliny i čisté rašelině. Sadbovače z lisované rašeliny plnohodnotně nahradí papírové.
 
* Rašelinu jako kyselý substrát nebo mulč nahradíte snadno štěpkou z jehličnatých dřevin.
 
* Rašelinu jako kyselý substrát nebo mulč nahradíte snadno štěpkou z jehličnatých dřevin.
 
* Pro vylehčení půdy dobře poslouží písek a kompost.
 
* Pro vylehčení půdy dobře poslouží písek a kompost.
Řádka 16: Řádka 16:
 
=== Vznik a význam rašelinišť ===
 
=== Vznik a význam rašelinišť ===
  
Rašelina vzniká v místech, kde se nakumulovaný rostlinný materiál nemůže kvůli vysoké vlhkosti a nízkému pH dokonale rozložit. Rašeliniště jsou buď v nížinách, kde se soustředí zejména rákos, ostřice apod., těm se zpravidla říká slatě. V horských polohách vznikají tzv. vrchoviště, které tvoří převážně mech rašeliník. Ten v horní části stále přirůstá, zatímco spodní postupně odumírá a rašeliní. Tato rašelina je kyselejší a velmi chudá na živiny. Mezi oběma popsanými typy jsou rašeliniště přechodová, která mají částečně vlastnosti obou.
+
Rašelina vzniká v místech, kde se nakumulovaný rostlinný materiál nemůže kvůli vysoké vlhkosti, nízké teplotě a nízkému pH dokonale rozložit. V podmínkách České republiky už nová nevznikají ani se nerozšiřují - všechny jsou pozůstatky po poslední době ledové. Jsou poměrně odolné vůči změnám klimatu, pokud jsou dostatečně velká, tak si vytvářejí vlastní mikroklima, které je podstatně chladnjěší a vlhčí než okolí. Pokud jsou ale poškozená odvodněním nebo dokonce těžbou rašeliny, tak ustupují a mohou úplně zmizet. To ještě urychluje změna klimatu, která na ně doléhá stejně tíživě jako na jiné typy ekosystémů.
  
Rašeliniště a slatě jsou velmi důležitým biotopem pro řadu chráněných a ohrožených druhů. Některé jsou vázané právě na ně, protože jde o velmi zvláštní prostředí – je zde velká vlhkost, poměrně chladno (voda se na jaře ohřívá velmi pomalu), žije zde jen velmi málo odolných druhů (nízká konkurence trav, nechodí sem mnoho zvířat) a je zde nízké pH (kyselá voda a půda). Rašeliniště obývají také masožravé rostliny (zdejší půda je velmi chudá na dusík a masožravky si ho opatřují právě lapáním hmyzu) – rosnatky, bublinatky. Kromě nich se zde vyskytují suchpýry, tučnice, klikva, vlochyně, borůvky, brusinky.
+
Za rašelinný biotop považujeme místo, kde je vrstva nerozložené rašeliny alespoň 30 cm. Rašeliník se totiž vyskytuje poměrně často a vmnoha druzích, nicméně až ve větším množství a za splnění určitých podmínek dojde ke kumulaci nerozložené organické hmoty a vytvoření skutečného rašeliniště. Rašeliniště jsou tzv. významným krajinným prvkem [https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114 podle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny] (obdobně jako třeba vodní toky nebo lesy). Většina rašelinišť patří do některého maloplošného nebo velkoplošného chráněného území.  
  
Rašeliník má neobyčejně velkou schopnost zadržovat vodu, dokáže vázat 21x více vody než sám váží. Zejména horská rašeliniště tak fungují doslova jako houba, která zadrží srážkovou vodu a pouští ji postupně v době sucha.
+
Rašeliniště se u nás vyskytují v několika typech. Nejznámnější jsou asi '''vrchoviště'''. Ty v ideální stavu tvoří vyklenutou rašelinnou čočku s nějvětší mocností ve středu a svažující se k okraji. Prakticky nemají jiný zdroj vody než srážky, co do živin jsou to stanoviště velmi chudá (dešťová voda se blíží vodě destilované a obsahuje minimum minerálů). Mocnost rašeliny může dosáhnout až 10 m, na plochu má naše největší vrchoviště Mrtvý luh (nad soutokem Teplé a Studené Vltavy) má cca 300 ha. U nás se vyskytují hlavně v horách (typicky Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky). Dominují zde rašeliníky, roste zde mnoho vzácných rostlin - rosnatky, tučnice, kyhanka sivolistá, klikva bahenní, suchopýry a další. Těžba rašeliny se týká prakticky jen tohoto typu rašelinišť, nikde jinde jí není tak velká vrstva, aby se vyplatila. Pro lázeňské účely se těží také minerální bahna a slatiny, které vznikají v teplejším klimatu nížin z odumřelých mokřadních rostlin, hlavně rákosů a ostřic.
  
Rašelina se obnovuje rychlostí 1-2 mm za rok, nicméně plochy po těžbě mohou být tak odvodněné a odlesněné, že rašeliniště zcela zanikne.
+
Kromě vrchovišť a slatinišť se u nás můžeme setkat s rašeliništi minerotrofními, zásobenými i podzemní vodou (mají tedy ve srovnání s vrchovišti více živin), přechodovými rašeliništi, zrašelinělými prameništi, rašelinnými smrčinami a březinami. Více o typech rašelinišť [http://life.npsumava.cz/o-vode-a-mokradech/o-raselinistich/ třeba zde].
 +
 
 +
Rašeliník má několik unikátních vlastností. Jednak je to mech - nemá tedy klasické kořeny, ale hlavně dokáže nahoře přirůstat, zatímco dole odumírá (a rašeliní). Je to tedy "nekonečná rostlina", která může být stará několik tisíc let - a přitom z ní žije jen nějakých 10 - 15 cm v nejsvrchnější části. Živé rašeliníky velmi efektivně zadržují vodu uvnitř svého těla - obsahují cca 30x více vody než samy váží v suchém stavu. Voda se zadržuje rovněž v kapilárních prostorách mezi rostlinami a také v samotné rašelině. Rašeliniště vodu za deště nebo tání nasávají a v suchých odobích s ní hospodaří - většinou se odpaří a ochladí tak samotné rašeliniště i krajinu kolem. To má na svědomí i proslulé šumavské mlhy.
 +
 
 +
Rašeliník přirůstá rychlostí 1-2 cm za rok, nicméně plochy po těžbě mohou být tak odvodněné a odlesněné, že rašeliniště zcela zanikne.
  
  
Řádka 31: Řádka 35:
 
Často se přidává do pěstebních substrátů nebo se používá jako[[Co je mulč neboli nastýlka a jak jej vytvořit a kdy jej použít? | mulč]]. Rašelina prakticky neobsahuje živiny, ale dobře váže vodu a vylehčuje půdu. Má ovšem silně kyselé pH, což vyhovuje jen některým rostlinám (azalky, rododendrony, vřesy, kanadské borůvky, jehličnany). Pokud se používá jako mulč na povrchu země, tak rychle vysychá, mineralizuje (rozpadá se – tento přirozený proces v rašeliništi blokovala voda a velmi nízké pH) a roznáší ji vítr.
 
Často se přidává do pěstebních substrátů nebo se používá jako[[Co je mulč neboli nastýlka a jak jej vytvořit a kdy jej použít? | mulč]]. Rašelina prakticky neobsahuje živiny, ale dobře váže vodu a vylehčuje půdu. Má ovšem silně kyselé pH, což vyhovuje jen některým rostlinám (azalky, rododendrony, vřesy, kanadské borůvky, jehličnany). Pokud se používá jako mulč na povrchu země, tak rychle vysychá, mineralizuje (rozpadá se – tento přirozený proces v rašeliništi blokovala voda a velmi nízké pH) a roznáší ji vítr.
  
Rašelina se využívá také jako stelivo pro hospodářská zvířata (u nás prakticky vůbec), v lázeňství (rašelinné zábaly a koupele), okrajově v akvaristice (substrát na dno) nebo při výrobě whisky.
+
Rašelina se využívala jako stelivo pro hospodářská zvířata (u nás pouze v miulosti a v horských oblastech, kde byl nedostatek slámy a jiného steliva). Používá se v lázeňství (rašelinné zábaly a koupele), okrajově v akvaristice (substrát na dno) nebo při výrobě whisky (při sušení sladu, dodává kouřové aroma).
  
 
Můžete se také setkat s rozložitelnými „kořenáči“ vyrobenými z lisované rašeliny. Rostliny se vysazují přímo v nich a ty se postupně samovolně rozpadnou.
 
Můžete se také setkat s rozložitelnými „kořenáči“ vyrobenými z lisované rašeliny. Rostliny se vysazují přímo v nich a ty se postupně samovolně rozpadnou.
Řádka 38: Řádka 42:
 
=== Těžba rašeliny ===
 
=== Těžba rašeliny ===
  
Průmyslové těžbě předchází odlesnění a odvodnění plochy, poté se rašelina po malých vrstvách frézuje, suší a odváží. Nechává se asi 60 cm silná vrstva nad nepropustnou vrstvou, ze které se rašeliniště obnovit (při rychlosti přirůstání 1-2 mm ročně ji ale nelze dost dobře považovat za obnovitelný zdroj). Následuje zahrazení odvodňovacích struh a zpravidla také zalesnění. Obnova ale nemusí být úspěšná (také v důsledku změněného klimatu, kdy je tepleji a srážky jsou nepravidelné).  
+
Samotné těžbě předchází příprava ložiska, která spočívá v odvodnění rašeliniště, obvykle povrchovými kanály vedenými po obvodu a napříč a vykácením dřevin včetně vykopání kořenů. V minulosti používané borkování, tedy vyrýpávání rašelinných cihliček dlouhými lopatkami zpravidla nebylo tak rozsáhlé a intenzivní, aby došlo k úplnému zničení rašeliniště. Ostatně taková [https://www.sumava.net/kvilda/fr.asp?tab=snet&id=2785&burl=&pt=RE Jezerní slať] na Šumavě byla dílem ručně odtěžena, ale přesto jde o nesmírně cenné území.
 +
 
 +
Průmyslové těžbě předchází odlesnění a odvodnění plochy, poté se rašelina po malých vrstvách frézuje, suší a odváží. Nechává se asi 60 cm silná vrstva rašeliny nad nepropustnou vrstvou. Po zrušení odvodnění dojde k opětvnému zamokření území, ale šance na návrat do plnohodnotného rašeliniště s přirůstajícím rašeliníkem je mizivá. V době, kdy jsou srážky rozkolísané, je tepleji (a roste tedy výpar) je obnova prakticky nemožná a v nejlepší případě zde vznikne mokřad. V ČR bylo průmyslově odtěženo rašeliniště Soumarský most (nyní patří do Národního parku Šumava a bylo úspěšně revitalizováno), dále pak rašeliniště na Třeboňsku, jihočeské rašeliniště Světlík (stále se těží), rašeliniště u Krásného ve Slavkovské lese nebo rašeliniště Vlčí jámy (revitalizace se chystá) v CHKO Šumava. Právě na Soumarský most a Vlčí jámy se zajděte podívat pro představu, jak to vypadá po těžbě - holá černá pláň, protkaná dosud kanály, občas mokřina, občas zarůstající.
 +
 
 +
V ČR má oprávnění těžit rašelinu pouze firma Rašelina Soběslav (a lázeňské provozy) a dosud těžba na několika lokalitách probíhá, nové se nicméně neotvírají. Okrajově probíhá těžba rašeliny a slatin pro lázeňské využití, zde je však objem minimální a použitá rašelina se vrací do ložiska k regeneraci. Regenerace ovšem neznamená obnovu biotopu, ale hygienizaci použitého substrátu, který lze po několika letech použít znovu k léčbě. Těžba pro lázeňské využití je šetrnější také proto, že se ložisko odvodňuje minimálně - vyschlá rašelina ztrácí požadované vlastnosti. Léčebné využití rašeliny v lázních tedy není v rozporu s udržitelností.
 +
 
 +
Naprostá většina prodávané rašeliny pochází z Ruska, Ukrajiny, případně Pobaltských států. Na Ukrajině má svá vlastní ložiska a těžbu provozuje i Rašelina Soběslav. K dopadům těžby (uvolnění uhlíku z rozkládající se organické hmoty, odvodnění krajiny) se tak přidává ještě ekostopa související s dálkovou dopravou.
  
Rašeliniště zadržují obrovské množství vody a stabilizují hydrologický režim krajiny (zadrží vodu z jarního tání a přívalové deště a vodu uvolňují postupně). I proto je např. obnova šumavských rašelinišť po historické těžbě jednou z priorit ochranářů. Nicméně obnova je problematická vždy a tím více v zemích jako je Rusko nebo Ukrajina, odkud se velké množství rašeliny dováží i k nám.
 
  
  
Řádka 47: Řádka 56:
 
S rašelinou se nejspíše setkáte v pěstebních substrátech a v mulčích. V nabídce na trhu jsou i substráty a mulče bez rašeliny, je ale nutné se ptát a informace ověřovat. Při nákupu substrátu se můžete orientovat také podle ekoznaček – substráty se značkou [[Které ekoznačky jsou věrohodné? | Ekologicky šetrný výrobek a Evropská květina rašelinu neobsahují]].
 
S rašelinou se nejspíše setkáte v pěstebních substrátech a v mulčích. V nabídce na trhu jsou i substráty a mulče bez rašeliny, je ale nutné se ptát a informace ověřovat. Při nákupu substrátu se můžete orientovat také podle ekoznaček – substráty se značkou [[Které ekoznačky jsou věrohodné? | Ekologicky šetrný výrobek a Evropská květina rašelinu neobsahují]].
  
V substrátech má rašelina doplnit organickou hmotu a vylehčit půdu. Toho lze dosáhnout přimícháním kompostu a písku do půdy.
+
V substrátech má rašelina doplnit organickou hmotu a vylehčit půdu. Toho lze dosáhnout přimícháním vyzrálého kompostu a písku do půdy. Běžně pěstované rostliny nepotřebují speciální substráty, snadno si je připravíte sami. Nekupujte draze to, cosi můžete sami vyrobit.
  
 
Pokud potřebujete substrát nebo mulč s  nízkým (kyselým) pH, použijte štěpku z jehličnatých dřevin. Kyselé pH potřebují pouze azalky, vřesovce, borůvky a jehličnany, ostatní rostliny upřednostňují neutrální nebo zásaditou reakci půdy a rašelina je pro ně nevhodná.
 
Pokud potřebujete substrát nebo mulč s  nízkým (kyselým) pH, použijte štěpku z jehličnatých dřevin. Kyselé pH potřebují pouze azalky, vřesovce, borůvky a jehličnany, ostatní rostliny upřednostňují neutrální nebo zásaditou reakci půdy a rašelina je pro ně nevhodná.
  
Na [[Co je mulč neboli nastýlka a jak jej vytvořit a kdy jej použít? | mulčování]] používejte dřevní štěpku, trávu, papírové kartony (nejlépe překryté ještě trávou), případně zakrývací netkané textilie. Rašelina se na vzduchu rychle rozkládá, sesedá a mizí.
+
Na [[Co je mulč neboli nastýlka a jak jej vytvořit a kdy jej použít? | mulčování]] používejte dřevní štěpku, trávu, papírové kartony (nejlépe překryté ještě uschlou trávou), případně zakrývací rozložitelné netkané textilie. Rašelina se na vzduchu rychle rozkládá, sesedá a mizí.
 +
 
 +
Pokud chcete vysazovat rostliny v jednorázových rozložitelných květináčích, tak použijte květináče z nasávané papíroviny – mají obdobné vlastnosti a neničí se kvůli nim cenná příroda. Pro výsadbu je možné použít také stará papírová platíčka od vajíček.
 +
 
 +
Na trhu se objevuje "kokosová rašelina" nebo "coco peat". Nejde o rašelinu, ale zpracovaná vlákna z kokosových ořechů. Zde je pozitivní to, že se kvůli ní nedevastuje krajina, ale zůstává dálkový dovoz zbytné věci.
  
Pokud chcete vysazovat rostliny v jednorázových rozložitelných květináčích, tak použijte květináče z nasávané papíroviny – mají obdobné vlastnosti a neničí se kvůli nim cenné biotopy. Pro výsadbu je možné použít také stará papírová platíčka od vajíček.
 
  
  

Verze z 10. 1. 2020, 15:52

← zpět na Zemědělství, zahrádkářství

Úvod

Rašeliniště jsou výjimečné krajinné prvky a navíc dokáží vázat nesmírné množství vody. Přesto jsou tato unikátní území devastována odvodňováním a těžbou rašeliny. V ČR je těžba v útlumu, většina se těží v Rusku, Ukrajině apod. Rašelina se používá jako palivo, podestýlka, příměs do pěstebních substrátů, mulč, ale také třeba v lázeňství. Má kyselé pH a proto se hodí jako substrát nebo mulč jen k několika málo druhům rostlin – a i tam ji lze snadno nahradit.


Doporučujeme

  • Vyhýbejte se substrátům a mulčům na bázi rašeliny i čisté rašelině. Sadbovače z lisované rašeliny plnohodnotně nahradí papírové.
  • Rašelinu jako kyselý substrát nebo mulč nahradíte snadno štěpkou z jehličnatých dřevin.
  • Pro vylehčení půdy dobře poslouží písek a kompost.


Podrobný popis problému

Vznik a význam rašelinišť

Rašelina vzniká v místech, kde se nakumulovaný rostlinný materiál nemůže kvůli vysoké vlhkosti, nízké teplotě a nízkému pH dokonale rozložit. V podmínkách České republiky už nová nevznikají ani se nerozšiřují - všechny jsou pozůstatky po poslední době ledové. Jsou poměrně odolné vůči změnám klimatu, pokud jsou dostatečně velká, tak si vytvářejí vlastní mikroklima, které je podstatně chladnjěší a vlhčí než okolí. Pokud jsou ale poškozená odvodněním nebo dokonce těžbou rašeliny, tak ustupují a mohou úplně zmizet. To ještě urychluje změna klimatu, která na ně doléhá stejně tíživě jako na jiné typy ekosystémů.

Za rašelinný biotop považujeme místo, kde je vrstva nerozložené rašeliny alespoň 30 cm. Rašeliník se totiž vyskytuje poměrně často a vmnoha druzích, nicméně až ve větším množství a za splnění určitých podmínek dojde ke kumulaci nerozložené organické hmoty a vytvoření skutečného rašeliniště. Rašeliniště jsou tzv. významným krajinným prvkem podle zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (obdobně jako třeba vodní toky nebo lesy). Většina rašelinišť patří do některého maloplošného nebo velkoplošného chráněného území.

Rašeliniště se u nás vyskytují v několika typech. Nejznámnější jsou asi vrchoviště. Ty v ideální stavu tvoří vyklenutou rašelinnou čočku s nějvětší mocností ve středu a svažující se k okraji. Prakticky nemají jiný zdroj vody než srážky, co do živin jsou to stanoviště velmi chudá (dešťová voda se blíží vodě destilované a obsahuje minimum minerálů). Mocnost rašeliny může dosáhnout až 10 m, na plochu má naše největší vrchoviště Mrtvý luh (nad soutokem Teplé a Studené Vltavy) má cca 300 ha. U nás se vyskytují hlavně v horách (typicky Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Jeseníky). Dominují zde rašeliníky, roste zde mnoho vzácných rostlin - rosnatky, tučnice, kyhanka sivolistá, klikva bahenní, suchopýry a další. Těžba rašeliny se týká prakticky jen tohoto typu rašelinišť, nikde jinde jí není tak velká vrstva, aby se vyplatila. Pro lázeňské účely se těží také minerální bahna a slatiny, které vznikají v teplejším klimatu nížin z odumřelých mokřadních rostlin, hlavně rákosů a ostřic.

Kromě vrchovišť a slatinišť se u nás můžeme setkat s rašeliništi minerotrofními, zásobenými i podzemní vodou (mají tedy ve srovnání s vrchovišti více živin), přechodovými rašeliništi, zrašelinělými prameništi, rašelinnými smrčinami a březinami. Více o typech rašelinišť třeba zde.

Rašeliník má několik unikátních vlastností. Jednak je to mech - nemá tedy klasické kořeny, ale hlavně dokáže nahoře přirůstat, zatímco dole odumírá (a rašeliní). Je to tedy "nekonečná rostlina", která může být stará několik tisíc let - a přitom z ní žije jen nějakých 10 - 15 cm v nejsvrchnější části. Živé rašeliníky velmi efektivně zadržují vodu uvnitř svého těla - obsahují cca 30x více vody než samy váží v suchém stavu. Voda se zadržuje rovněž v kapilárních prostorách mezi rostlinami a také v samotné rašelině. Rašeliniště vodu za deště nebo tání nasávají a v suchých odobích s ní hospodaří - většinou se odpaří a ochladí tak samotné rašeliniště i krajinu kolem. To má na svědomí i proslulé šumavské mlhy.

Rašeliník přirůstá rychlostí 1-2 cm za rok, nicméně plochy po těžbě mohou být tak odvodněné a odlesněné, že rašeliniště zcela zanikne.


Využití rašeliny

Rašelina se používá jako palivo (po vysušení), je spalitelná z cca 50%. U nás se jako palivo těžila zejména borkováním (ručním vysekáváním cihliček „borek“), nyní se těží zejména v severských státech (průmyslově, frézováním).

Často se přidává do pěstebních substrátů nebo se používá jako mulč. Rašelina prakticky neobsahuje živiny, ale dobře váže vodu a vylehčuje půdu. Má ovšem silně kyselé pH, což vyhovuje jen některým rostlinám (azalky, rododendrony, vřesy, kanadské borůvky, jehličnany). Pokud se používá jako mulč na povrchu země, tak rychle vysychá, mineralizuje (rozpadá se – tento přirozený proces v rašeliništi blokovala voda a velmi nízké pH) a roznáší ji vítr.

Rašelina se využívala jako stelivo pro hospodářská zvířata (u nás pouze v miulosti a v horských oblastech, kde byl nedostatek slámy a jiného steliva). Používá se v lázeňství (rašelinné zábaly a koupele), okrajově v akvaristice (substrát na dno) nebo při výrobě whisky (při sušení sladu, dodává kouřové aroma).

Můžete se také setkat s rozložitelnými „kořenáči“ vyrobenými z lisované rašeliny. Rostliny se vysazují přímo v nich a ty se postupně samovolně rozpadnou.


Těžba rašeliny

Samotné těžbě předchází příprava ložiska, která spočívá v odvodnění rašeliniště, obvykle povrchovými kanály vedenými po obvodu a napříč a vykácením dřevin včetně vykopání kořenů. V minulosti používané borkování, tedy vyrýpávání rašelinných cihliček dlouhými lopatkami zpravidla nebylo tak rozsáhlé a intenzivní, aby došlo k úplnému zničení rašeliniště. Ostatně taková Jezerní slať na Šumavě byla dílem ručně odtěžena, ale přesto jde o nesmírně cenné území.

Průmyslové těžbě předchází odlesnění a odvodnění plochy, poté se rašelina po malých vrstvách frézuje, suší a odváží. Nechává se asi 60 cm silná vrstva rašeliny nad nepropustnou vrstvou. Po zrušení odvodnění dojde k opětvnému zamokření území, ale šance na návrat do plnohodnotného rašeliniště s přirůstajícím rašeliníkem je mizivá. V době, kdy jsou srážky rozkolísané, je tepleji (a roste tedy výpar) je obnova prakticky nemožná a v nejlepší případě zde vznikne mokřad. V ČR bylo průmyslově odtěženo rašeliniště Soumarský most (nyní patří do Národního parku Šumava a bylo úspěšně revitalizováno), dále pak rašeliniště na Třeboňsku, jihočeské rašeliniště Světlík (stále se těží), rašeliniště u Krásného ve Slavkovské lese nebo rašeliniště Vlčí jámy (revitalizace se chystá) v CHKO Šumava. Právě na Soumarský most a Vlčí jámy se zajděte podívat pro představu, jak to vypadá po těžbě - holá černá pláň, protkaná dosud kanály, občas mokřina, občas zarůstající.

V ČR má oprávnění těžit rašelinu pouze firma Rašelina Soběslav (a lázeňské provozy) a dosud těžba na několika lokalitách probíhá, nové se nicméně neotvírají. Okrajově probíhá těžba rašeliny a slatin pro lázeňské využití, zde je však objem minimální a použitá rašelina se vrací do ložiska k regeneraci. Regenerace ovšem neznamená obnovu biotopu, ale hygienizaci použitého substrátu, který lze po několika letech použít znovu k léčbě. Těžba pro lázeňské využití je šetrnější také proto, že se ložisko odvodňuje minimálně - vyschlá rašelina ztrácí požadované vlastnosti. Léčebné využití rašeliny v lázních tedy není v rozporu s udržitelností.

Naprostá většina prodávané rašeliny pochází z Ruska, Ukrajiny, případně Pobaltských států. Na Ukrajině má svá vlastní ložiska a těžbu provozuje i Rašelina Soběslav. K dopadům těžby (uvolnění uhlíku z rozkládající se organické hmoty, odvodnění krajiny) se tak přidává ještě ekostopa související s dálkovou dopravou.


Jak ji nahradit?

S rašelinou se nejspíše setkáte v pěstebních substrátech a v mulčích. V nabídce na trhu jsou i substráty a mulče bez rašeliny, je ale nutné se ptát a informace ověřovat. Při nákupu substrátu se můžete orientovat také podle ekoznaček – substráty se značkou Ekologicky šetrný výrobek a Evropská květina rašelinu neobsahují.

V substrátech má rašelina doplnit organickou hmotu a vylehčit půdu. Toho lze dosáhnout přimícháním vyzrálého kompostu a písku do půdy. Běžně pěstované rostliny nepotřebují speciální substráty, snadno si je připravíte sami. Nekupujte draze to, cosi můžete sami vyrobit.

Pokud potřebujete substrát nebo mulč s nízkým (kyselým) pH, použijte štěpku z jehličnatých dřevin. Kyselé pH potřebují pouze azalky, vřesovce, borůvky a jehličnany, ostatní rostliny upřednostňují neutrální nebo zásaditou reakci půdy a rašelina je pro ně nevhodná.

Na mulčování používejte dřevní štěpku, trávu, papírové kartony (nejlépe překryté ještě uschlou trávou), případně zakrývací rozložitelné netkané textilie. Rašelina se na vzduchu rychle rozkládá, sesedá a mizí.

Pokud chcete vysazovat rostliny v jednorázových rozložitelných květináčích, tak použijte květináče z nasávané papíroviny – mají obdobné vlastnosti a neničí se kvůli nim cenná příroda. Pro výsadbu je možné použít také stará papírová platíčka od vajíček.

Na trhu se objevuje "kokosová rašelina" nebo "coco peat". Nejde o rašelinu, ale zpracovaná vlákna z kokosových ořechů. Zde je pozitivní to, že se kvůli ní nedevastuje krajina, ale zůstává dálkový dovoz zbytné věci.


Související odkazy



Další čtení



Autor a rok revize Mgr. Renata Placková, 2016
Kontakt renata.plackova@ekoporadna.cz
Webové stránky ekoporadny Síť ekologických poraden