Jak lze rozpoznat výrobky obsahující PVC a vyhnout se jim?

Z ekoporadna.cz - Wiki
Přejít na: navigace, hledání

← zpět na Bydlení a domácnost

Úvod

Polyvinylchlorid (PVC) je masově rozšířený plast. Bohužel jak při výrobě, tak při možném zneškodňování způsobuje značné zatížení životního prostředí. Protože samotné PVC není příliš vhodným materiálem, jsou k němu přidávány přísady, jež jsou rovněž částečně problematické. Příkladem přísad jsou změkčovadla, ftaláty.


Doporučujeme

  • Vyhýbejte se PVC - způsobuje problémy při výrobě, používání i likvidaci.
  • Místo PVC kupujte buď jiné plastové materiály, méně škodlivé životnímu prostředí, nebo lépe výrobky z přírodních materiálů.


Podrobný popis problému

PVC.jpg

Polyvinylchlorid (PVC) je třetí nejpoužívanější umělou hmotou na Zemi, hned po polyethylenu a polypropylenu. Vyrábí se polymerací vinylchloridu (těkavý, nasládle vonící plyn, bod varu = 139 °C) a od většiny běžných plastů se liší obsahem chloru. Průmyslově se vyrábí od roku 1935.

Příčinou jeho mimořádného rozšíření jsou poměrně levné způsoby výroby vinylchloridu a významné vlastnosti jeho polymeru - snadná zpracovatelnost prakticky všemi základními postupy (válcováním, vytlačováním, vstřikováním, vyfukováním, vakuovým tvarováním atd.), schopnost želatinace s různými změkčovadly, značná chemická odolnost, dobrá tepelná odolnost. Přibližně polovina z celosvětově vyráběného množství se používá ve stavebnictví. PVC tak dnes v masovém měřítku nahrazuje tradiční stavební materiály jako dřevo, beton či hlínu a textilní materiály. Ačkoliv má prakticky ideální stavební vlastnosti, výrazné obavy vzbuzují vlivy PVC na životní prostředí a lidské zdraví.


Výroba PVC

Polyvinylchlorid se vyrábí polymerací vinylchlorid monomeru (VCM), který je karcinogenem vyvolávajícím zvláštní typ rakoviny jater (angiosarkom). Vzniklý produkt je bílý prášek nebo zrnitá hmota. Polymeruje se spíše do řetězců, jen částečně se rozvětvujících. Není rozpustný ve vodě, v olejích ani v koncentrovaných anorganických kyselinách a zásadách. Surové PVC je nevzhledná a nestabilní hmota, která nemá samostatně žádné použití. Nicméně velmi snadno přijímá různá aditiva - barviva, tvrdidla, změkčovadla - které zásadně mění jeho vlastnosti.

Z pohledu průmyslového zpracování se rozlišuje mezi měkkým a tvrdým polyvinylchloridem (PVC). Při výrobě ohebného měkkého PVC se často přidává značné množství změkčujících prostředků, které nejsou chemicky vázány v PVC. Tvrdé PVC naopak většinou obsahuje různé stabilizátory (jako olovo a kadmium) - např. pro výrobu okenních a dveřních profilů. Zatímco u tvrdého PVC vznikají problémy až při jeho odstraňování, je u měkkého PVC povážlivé již jeho použití. Karcinogenní monomer vinylchlorid obsahuje změkčovadla - ftaláty, která se mohou dostat do potravin obsahujících tuky a z hraček se mohou uvolňovat do slin dětí (více o výběru vhodných hraček). Představují tak nebezpečí rakoviny jater.


Kde PVC najdeme?

PVC je velmi univerzální plast, proto se s ním setkáváme běžně a často o tom ani nemusíme vědět.

V domácnosti: Okenní rámy (plastové jsou výhradně z PVC), podlahové krytiny (vinylové podlahy, často jsou nesprávně označované v měkké podobě jako lino), koženkové potahy, různé výrobky - láhve, hračky, sprchové závěsy, tapety (vinylové), ubrusy, obaly kabelů, rolety, pláštěnky, gramofonové (vinylové) desky...

Obaly: PVC se používá i jako obalový materiál, bývá označen symbolem tří šipek a zkratkou PVC a/nebo číslem tři, najdete ho na baleném chlebu, ale i v podobě láhví či kelímků (Termix a další).

Kancelářské potřeby: Složky, obaly, psací potřeby, pořadače, peněženky, dokladovky (prakticky všechny z umělé hmoty) atd.

Jinde: Trubky (novodur), zahradní hadice.


A v čem je problém?

Výrobu polyvinylchloridu doprovází vznik nebezpečných dioxinů, které patří mezi rizikové toxické látky. Při výrobě může do prostředí uniknout toxický chlór nebo karcinogenní vinylchlorid monomer (VCM) - příkladem mohou být havárie ve Spolaně Neratovice, jediné české továrně, která vyrábí polyvinylchlorid. Při výrobě základní suroviny - chlóru - se používá rtuť, která je také velmi riziková (stejně jako chlór) a opět ho vyrábí Spolana Neratovice.

PVC je nebezpečné i při používání: Jednak se z něj mohou přidané látky uvolňovat (třeba z hraček nebo lahví při ocucávání dětmi), jednak se z PVC při hoření uvolňuje nesmírné množství prudce jedovatých látek - chlór, dioxiny, fosgen a další. Proto nesmí být třeba únikové chodby s podlahovou krytinou z PVC. Často se také stává, že při požáru lidé neuhoří, ale zemřou v důsledku nadýchání zplodin hoření právě PVC (podlahy, obaly kabelů, trubky), toto riziko je zásadní i pro hasiče.


Náhrada za PVC

PVC jde nahradit v obalech i výrobcích za méně nebezpečné materiály. Místo PVC lze kupovat buď jiné plastové materiály, méně škodlivé životnímu prostředí (polyetylen, polypropylen - viz přehled značek na obalech), nebo lépe výrobky z přírodních materiálů.

Výrobek z PVC Náhrada z jiného materiálu Jak poznat alternativu
Okenní rámy z PVC Dřevo Materiál
Zahradní hadice Polyetylenové, polypropylenové V technické specifikaci, nutné se ptát
Novodurové trubky Polyetylenové, polypropylenové V technické specifikaci
Koženka Látkové potahy, jiné materiály V technické specifikaci
Podlahové krytiny - vinylové podlahy, PVC Dlažba, pravé lino, dřevo Materiál, pravé lino je směs pryskyřice, vápence a barviv na jutové osnově (v měkké i tvrdé verzi)
Láhve, kelímky Jiné materiály - PET, polyetylen (PE), polypropylen (PP) Tříšipkové symboly na obalu
Hračky, dětské věci Přírodní materiály, jiné plasty, bioplasty Ve specifikaci výrobku(nezaměňte značení pro obal a výrobek), materiál
Kancelářské potřeby - složky, dokladovky... Papír, textil,jiné druhy plastů (polypropylen (PP), polyetylen (PE) Materiál, značení na výrobku (alternativy obvykle jsou)


Likvidace, recyklace

Dochází-li k likvidaci PVC spalováním, unikají ze spaloven nebezpečné látky jako chlorovodík, hexachlorbenzen, polychlorované bifenyly, furany a dioxiny. Ty jsou nežádoucími vedlejšími produkty spalování materiálů obsahujících chlór, jsou toxické, většinou karcinogenní a narušují funkci endokrinního systému. Dioxiny se při hoření neuvolňují jen do ovzduší, ale i do půdy (jsou významně přítomny ve zbytcích po hoření).

I přes usilovné snahy vinylového průmyslu, se v rámci EU recyklovalo např. v roce 2003 jen 2 – 3 % PVC. Příčinou nevhodnosti PVC k recyklaci je, že každý výrobce přidává do PVC odlišná aditiva, aby docílil požadovaných vlastností. Relativně dobře lze recyklovat PVC kabeláž či okenní profily. Doposud není vyřešen problém recyklace separovaného sběru PVC. PVC se nehodí do směsného plastu určeného k recyklaci, protože negativně ovlivňuje jeho vlastnosti. Například jedna láhev z PVC může znehodnotit recyklaci 30 – 50 tisíc láhví z PETu. I proto je třídění na dotřiďovací lince tak důsledné.

PVC nepatří proto do komunálního odpadu, ale mezi nebezpečný odpad.


Související odkazy


Legislativa


Další čtení


Autor a rok revize Mgr. Ing. Petr Ledvina, 2014
Kontakt petr.ledvina@veronica.cz
Webové stránky ekoporadny Ekologický institut Veronica
Citováno z „http://wiki.ekoporadna.cz/index.php?title=Jak_lze_rozpoznat_výrobky_obsahující_PVC_a_vyhnout_se_jim%3F&oldid=1298“